17. Tři mne věcy, když je spatřím, k smíchu

Jan Kollár

17.
Tři mne věcy, když je spatřím, k smíchu Tři mne věcy, když je spatřím, k smíchu
S hněvem spojenému nukají: První, neznám jak jí říkají, Zvíře, které rozum nosý v břichu! Pak jsou kovy, které křídel pýchu K letu vzavše, s nebe padají; A květ, v němž se oči kochají, Ano smrdí, jen ho přilož k čichu. Ale hněv se blíží k zůřivosti: Vida lidi, v kterých nebije Ani k hříchu srdcesrdce, ani k ctnosti. To jsou, v kterých duše hnije živá, Hnusné bez balzamu Mumie: Bratře! kdo chce žíti, nech se kývá. 13

Kniha Básně (1821)
Autor Jan Kollár

Další vydání

17. Tři mne věcy, když je spatřím, k smíchu v knize Slávy dcera ve třech zpěvích (1824)

17. Tři mne věcy, když je spatřím, k smíchu v knize Slávy dcera (1832)