24. Pěkná jesti ctnost i v rouchu sprostém,

Jan Kollár

24.
Pěkná jesti ctnost i v rouchu sprostém,
Pěkná jesti ctnost i v rouchu sprostém,
Kde tvář s duší stojí v odporu; A však třikrát hodna pozoru, Kde se krása přisestřila k ctnostem;
Žádné tato, ona proti zlostem Sama v sobě již má podporu, Ona k jedné, tato pokoru K dvěma musý nésti vysokostem. Zde bůh spolu zbroj i zbraň i kluzké V srdce jedno vložil bojiště: Dlíli boj – ó mlčte prsy uzké! Váhali ta, tím již zahasyla Svaté nevinnosti ohniště: Tato tím již téměř zvítězyla.