30. Darmo lidská peruť za výborem

Jan Kollár

30.
Darmo lidská peruť za výborem
Darmo lidská peruť za výborem
Tímto tvorů božských poletí; K jehož tváři mnohá století Shromážděly krásu sličných forem;
Jak tu horlí jeden s druhým vzorem, Jak duch viní těla obětí, Kde však nebe, velkou obětí, Učí, coby se vším mohlo zborem: Protož co já koli smělec tanu, V básněch krásu její slavícých, Jest jen krůpě z valných oceánů; A však coby Tybru, Temži, Dnystru Zníti mělo v řečech tisýcých, To zní aspoň v jedné, Labi, Istru.