55. Sem tam bloudě v želi přehlubokém,

Jan Kollár

55.
Sem tam bloudě v želi přehlubokém,
Sem tam bloudě v želi přehlubokém,
Kde mne vedou křové klikatí; Nechť se lístek stromu zaklátí, V outěk prchnu chybným, plachým krokem.
A však opět, jak když po divokém Vichru slunce horu ozlatí, V slast se trpkou smutek obrátí, Stojím, blednu, ňádra vlaže okem. Jenom pláč mi bol můj hojí strastný, Těchou přátel roste břemeno, Sen mne nezná, pokrm sobě hnusým. O, ty kraji! ó ty břehu šťastný! Vám to v blízku míti souzeno, Co já v zdálí oplakávat musým.