74. Zdlouha lezou hoře mého kroky,

Jan Kollár

74.
Zdlouha lezou hoře mého kroky,
Zdlouha lezou hoře mého kroky,
Tvrdo měknou noh mých okuje; Již své dvakrát čerstvým věncuje Karpát révím, co já chřadnu, boky.
Mámí láska; v štěstí běží skoky, Pod neštěstím ledva putuje, Blízkost pálí, dálka sužuje, Rozkoš chvílky, žalost čítá roky; Dříve tuším slunce jasné svadne, Sníh se bílý bude černěti, Dunaj vyschne, nežli žel můj schladne. Moří láska, toho v léčku lapí, A však mámli bolest trpěti, Volím takou, která pěkně trápí. 45