86. Poď ó smrti, těchto osyřalých

Jan Kollár

86.
Poď ó smrti, těchto osyřalých
Poď ó smrti, těchto osyřalých
Sprosť mne strastí těchto žaláře; Proč dlím ještě klamu nezmaře? Zem již nemá pro mne bytů stálých;
Tam Ji uzřím, v oněch jasných vzdálích, Kde Ji slaví jaro po jaře, Kde Jí hvězdy pějí žaltáře, Kde z ruk božích pije slasti kalich: O, tu rozkoš! ó cyt beze hlasu! Když tam i já, aspoň zdaleka, Vzývať budu Její ctnost a krásu. Bratří, komu dáno žíti snáze, Ten nech při mém hrobě počeká, A rce: „Ten žil, aby zemřel blaze. 51