129. Jako smutně lesní holub upí

Jan Kollár

129.
Jako smutně lesní holub upí Jako smutně lesní holub upí
Po širokých vůkol dolinách, Když ho skrytý v nebe modřinách Jestřáb chvatem družky věrné zloupí, Na vrch dubu nejvyššího vstoupí, Volá při rozsedlých skalinách, K hnízdu letí, an ho v křovinách K větší strasti zmámil ohlas tupý: Tak já rovně opuštěný kvílím, Od Dunaje k pouštěm rozmařilým, Odtud běžím lkáti ku Tatrám; Ale darmo ztrátu vypátrám, Ba žel množím, hlasům uče hlucho, A pak vlastní kárám zrak a ucho. [140]

Kniha Slávy dcera ve třech zpěvích (1824)
Autor Jan Kollár

Další vydání

129. Jako smutně lesní holub upí v knize Slávy dcera (1832)