O váhách.

Jan Daniel Korvín

Ničema zemřel. Váhy přišly hned: to jazyky pak lidské vážily, co za ničemy lidé užili, neb co jim zkazil, koho z cesty sved’. Na jedné misce ležel mrtvý kmet a v druhé tělo s duší složili; kmet mrtvý váhu měl, to zočili – a ten s tou duší jako pírko vzlét’! Zemřeme všichni jak ten bídný kmet, ten dnes, ten zítra, jiný během let – cíl máme jeden, sudbu každý jinou; to v nás však musí bdít’, by celou dráhu to tělo s duší mělo svoji váhu, to mrtvé bylo jenom pavučinou! V červáncích slunce stojí sivý kmet a od východu kohos volá k sobě. Jak jarní sen tam ve mladické zdobě si stoupnul hošík do trávy a v květ. „Pojď, hochu, za mnou! Trpký je můj let – má cesta vede k cnosti – ale v době, kdy tělo hmotné klidně stane v hrobě, odmění duši tvoji jiný svět!“ Hoch vážil cnosť a dobré. Odepřel. Šel v stinný klid a v sad a stromy šel a raději sněd’ – – plný talíř třešní! S červánky slunce kmeta záře shasla, ten milý vous, ten ret, kde řeč se třásla. Cnosť se ziskem – a starý věk a dnešní. Mám drahé váhy, jež má každý míti. Když v misku bol dám, v druhou naději, ta naděje vždy padá hlouběji, ten bol se zvedá jako kousek nití. Když nenávisť, jež v lidech rodí žití, dám na misku – hle! jen se zachvějí – v té druhé hlouběji se sklánějí česť s pohrdáním lidmi, v nichž se vznítí. Já vážil dneska přátel četných rady, bych prose žití obětoval duši. Ta rada byla jako ti, v nichž žije. Hloub skláněla se plna skvostné vnady a síly vzdorné, která mrtvé vzruší, horoucí láska v klínu poesie...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

valčík, sál, karneval, tančit, polka, parketa, tanec, čtverylka, bál, piano

493. báseň z celkových 549

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Starý kritik. (Jaroslav Vrchlický)
  2. ZRÁDCE. (Jan Červenka)
  3. POHÁDKA PRO STARÉ. (Svatopluk Čech)
  4. EPILOG Z 1922 (Stanislav Kostka Neumann)
  5. Laciný pohřeb. (Emanuel z Čenkova)
  6. BALADA Z LET NAŠEHO MLÁDÍ (Antonín Sova)
  7. Naposled. (Josef Václav Sládek)
  8. V ZÁPADU. (Roman Hašek)
  9. CXXXIII Na mrtvou nemusím žárliti, (František Zavřel)
  10. Před smrtí (Karel Leger)