Nebe.

Josef Burgerstein

Jako děcko měl já za to, Oblaka že nebem jsou, Hvězdy, měsíc – ty že zlato, Slunce – koulí plamennou! Že mi hraček bylo třeba Pro nevinnou radost mou, Zvolal jsem já tehdáž k nebi: „Kéž ty hvězdy moje jsou!“ Matinka, jenž při mně stála, Vzdychnutí mé slyšela, Milostně se pousmála, Napotom však pravila: „Dítě, někdy poznáš nebe, Kteréž dvě jen hvězdy má; Oblaží-li láskou tebe, Pak tvé blaho setrvá!“ Že jsem tehdáž nepochopil, Co tím matka říci chce, V myšlénkách jsem oči sklopil, Kde to nebe asi je? Co jsem však zhled’, dívko, tebe, Co jsem zhled’ tvé očičky – Znám je již, to krásné nebe, Znám již ty dvě hvězdičky. Kéž by mi tvé srdce přálo, By se nebe zraků tvých Věčně na mne láskou smálo – Blahem citův upřímných!

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

562. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. In memoriam. (Jaroslav Vrchlický)
  2. 22. Jak slunce mladý máj, (Josef Uhlíř)
  3. OPUŠTĚNÁ. (Václav Jaromír Picek)
  4. 59. S dárkem. (Josef Uhlíř)
  5. FANČE A BERTĚ (Jan Neruda)
  6. 89. V tužby chvatu křídla k letům beru (Jan Kollár)
  7. Růže má! tam, kde ta hvězda siná (Hanuš Věnceslav Tůma)
  8. I. Slovutný pane! (Herma Pilbauerová)
  9. XXXVIII. Blaze, komu bylo někdy přáno (František Jaroslav Kamenický)
  10. POSLEDNÍ POZDRAV. (Karel Mašek)