ZA VÁLEČNÉ VESNY.

Eliška Pechová-Krásnohorská

Vy domácí kraje! Sníh poslední taje, zas na vlahých prškách již duha vám hraje, zas nad mezí horskou tam nad černolesou se vlaštovky nesou. V půl puklém zas kalíšku poupě se tulí, jak ústečka dítě když k polibku špulí, a po nebes tváři zas paprsky letí jak úsměvy dětí. To nebe sem shlíží tak sladko a milo, jak jedinou duší by se zemí bylo, jak za matkou hravě i toužně se točí modř dětinných očí. Přec jest mi, když soumrak se rosnatý setmí, že slzívá matka tu nad svými dětmi, že vánek i zdroj šumí měkkými echy jak matčiny vzdechy. Ó, znám je, to mateřské srdce své země, vždyť zraněno buší a volá i ve mně, vždyť v mukách již tisícerých svého bolu jsme plakaly spolu. Tak hrozno je, s matkou co vím a co cítím, že v poradách národů omdlévají tím jich srdnatí mluvčí, i rek že tím šílí, a matky – ty kvílí... Ó, nad všechen zoufalý ve světě zmatek ať svědčí ty vyplakané oči matek i každá jim do skráně vyrytá vráska, že vládnout má láska! Již natisíc velduchův úrady bralo, jak řídit svět nejlíp, a věštců se ptalo i mudrců ze škol, z trůnů i z chatek – a nikdy jen matek! A mateřská láska, jež bdí dnem i nocí, přec nejzázračnější je na světě mocí, a jestliže z ran svých kdy lidstvo se zléčí, tož lásky jen péčí. Ni síla, ni důvtip, ni o slávu sázka, nic nespasí světa než pravdivá láska, až nebude zdát se jen blouznivců videm, leč zavládne lidem. Ó, mateřská země! Až z poroby, z boje tvůj národ, tvůj syn přilne v objetí tvoje, zdráv, svoboden, svůj zas ti na srdce klesna: ó, bude to vesna! Až po vichrů dějinných divoké jízdě v tom domově sladkém, jak ptáčata v hnízdě tvé rozlétlé děti zas v náruči tvojí se v rodinu spojí: Ty, byť bylas malá jak hnízdečko ptačí, jen budeš-li dětem svým nad eden sladší a láska jich bude tvou zachranitelkou: ó, jak budeš velkou!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

motýl, mech, buk, vřes, haluz, hloh, lesní, bříza, jahoda, olše

675. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. IRMA. (Otakar Georgius Paroubek)
  2. báseň bez názvu (Jaroslav Vrchlický)
  3. Šumavské motivy. (Jaroslav Vrchlický)
  4. MÁ LÁSKA (Xaver Dvořák)
  5. POHÁDKA DÁVNO UPRCHLÉHO JARA. (Josef Kuchař)
  6. III. Jak s vrchů sníh prchala chmura s čela, (František Táborský)
  7. U milíře usazeno... (Adolf Heyduk)
  8. VIII. O čílko plné snění, (Jaroslav Vrchlický)
  9. MOTIVY Z LIBOSADU. (Irma Geisslová)
  10. DĚTSTVÍ. (Ferdinand Písecký)