III. Jak s vrchů sníh prchala chmura s čela,

František Táborský

Jak s vrchů sníh prchala chmura s čela, a srdce roztlouklo se volně, blaze, jak žitné pole v ranní rosné vláze, když „Pojďte do hor!“ laškovně mi děla. Matinka s hostmi jíť prý by tam chtěla – což jinak značí, bez vší totiž fráze, že pro sebe tam ulovíme snáze chvil sladkých – to má děva zamlčela. Spjal vichry Eolus a pustil vánky nad ševel harfy lehčí, a v tu chvíli Vil zástup stlal nám v lese na libánky, kde Amor dřív se válel v směšném ruchu. Tam lesní zvonky v zpěv se rozzvonily, hlas dávných bájí ozval se zas v duchu.

Patří do shluku

motýl, mech, buk, vřes, haluz, hloh, lesní, bříza, jahoda, olše

617. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Vítězslav Hálek)
  2. DOLOROSA (Jaroslav Vrchlický)
  3. IRMA. (Otakar Georgius Paroubek)
  4. POHÁDKA DÁVNO UPRCHLÉHO JARA. (Josef Kuchař)
  5. Královně máje. II. (Xaver Dvořák)
  6. Šumavské motivy. (Jaroslav Vrchlický)
  7. IV. Hlas dávných bájí ozval se zas v duchu. (František Táborský)
  8. ZA VÁLEČNÉ VESNY. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  9. PRALES. (Eliška Krásnohorská)
  10. 21. Jako chudý eremita (Vojtěch Pakosta)