IV. Hlas dávných bájí ozval se zas v duchu.

František Táborský

Hlas dávných bájí ozval se zas v duchu. Zřím mezi vrchy údolí to svěží, kde potok horský bujaře dál běží, tam – málem že bych věřil ve předtuchu – jsem Tebe zaved’. V láskytoužném ruchu tam borů koruny, sbor štíhlých věží, se k sobě tulily, a jak když sněží sny s nebe, šeptaly cos vzduchu. Tam divokrásnou pověsť o Atale jsem Tobě četl, hlas se trhal stále, a jindy o Aldoně, Waltru zkázku. Při prvním čtení líbal jsem Tě v duchu, při druhém čtení – čtli jsme svoji lásku. Ó byl to čas – vše v divotvorném ruchu!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

motýl, mech, buk, vřes, haluz, hloh, lesní, bříza, jahoda, olše

641. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. BALLADA JARNÍ. (Vladimír Frída)
  2. III. Jak s vrchů sníh prchala chmura s čela, (František Táborský)
  3. báseň bez názvu (Vítězslav Hálek)
  4. IRMA. (Otakar Georgius Paroubek)
  5. Šumavské motivy. (Jaroslav Vrchlický)
  6. POHÁDKA DÁVNO UPRCHLÉHO JARA. (Josef Kuchař)
  7. Cestou. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Z podzimních toulek. (Alois Škampa)
  9. MOTIVY Z LIBOSADU. (Irma Geisslová)
  10. NOCLEH V KLÁŠTEŘE. (Jaroslav Vrchlický)