ZA ÚSVITU NOVÉ DOBY.

Eliška Pechová-Krásnohorská

Moc nesmírná, již zveme vždy zas Bohem, ta osa tajemná všech dějství světa, ne! ona nechtěla, by v děsu strohém v nic padl nepočet všech obětí, jež v krvavých svých bludišť zakletí štve doba vražedná, v nich sama kletá. Jsou úsvity, jež slunce šlou – ne marně – jen z výhní rudých zor, a jsou i plody, jež při hromech jen zrají v bouřném parně. To velká jitra jsou, jež přetvoří sny lidstva v čin. Jen bouř kdy zahoří, plod poroby snad sládne do svobody. Hle – taký zjev! Hle, stromu zla, jenž běsy byl svlažován jen v slz a krve proudech, dnes na větev již blahý plod se věsí, a plane z chmur již první jitra jas: neb zazvučet smí volné ženy hlas již v radě národů a v lidu soudech. Ne pouze hlas, však srdce – srdce ženy smět bude bít na osudové brány, jež mužů pěstem dosud uzavřeny, a soptící, všem vzdornou, lítou saň sklát pomůže ta měkká ženská dlaň, jež směla dřív jen hojit smrtné rány. Ó, nebude již láska matek nýti jen v pláči pod kříži svých syna mroucích jak Maria! Již nebude jen zříti, jak žoldnéř koná práci katovu a dřív, než bodne ve hruď Kristovu, žluč s octem podává mu do rtů žhoucích. Ó, nebude již Niobe ta lkáti nad obětí jí v mukách z loktů vzatou, až srdce mateřské zla vládu zvrátí, až v bratrů svých se vmísí úrady, až v osudné sta věků záhady vzplá citem ženským, ďábla potrouc patou. Vždyť moci světější než láska matek a zázračnější není v světě síly! Jí žezlo v dlaň! Ať vede s křižovatek a srázů nás v ten vytoužený luh, kde všecky spojí svorné přízně duch, – kam jako v domov bludné lidstvo cílí. Ta láska mateřská, dle sudby věčné tkvíc kořenem i v hrudi Vestalčině jak věno nejlidštější, nedotečné, ta lidstva smlouvy prohřejž něhou žen, a v blaha sen, jímž svět je roztoužen, vzněť pravdu zítřka nadšeně a činně.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

úlek, rmut, zádava, úděs, úsluha, pocel, výtka, hniloba, poklekat, jáhen

134. báseň z celkových 284

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MEMENTO MRTVÝCH. (Xaver Dvořák)
  2. PIETRO TORRIGIANO. (František Leubner)
  3. XXIII. VOLBA. (Jaroslav Vrchlický)
  4. XXXIX. Vám, co bdíte v Pánu, já hříšná Smrt, (František Leubner)
  5. KŘEST. (František Leubner)
  6. O běda, běda národu, (Jiljí Vratislav Jahn)
  7. ÚTOČIŠTĚ. (Josef Václav Sládek)
  8. ŠÍLÍCÍ MALÍŘ. (Otokar Fischer)
  9. Tu cestu, kterou lidstvo k světu kráčí, (Jaroslav Vrchlický)
  10. APOSTROFA (Viktor Dyk)