SULAMIT.

Eliška Pechová-Krásnohorská

Snil básník o lásce sen horoucí a cudně krásný. Bylť on vyvolencem všech dobrých božstev, jejichž nektar píval jak rosu, s oblak zlatě kanoucí v číš křišťálovou, obtočenou věncem vždy z bílých kvítečků, když v ranním svitu den vítal, bohům připíjel a zpíval své světlé sny. Tak zapěl Sulamitu. Sen lásky v nejzářnějším plápolu jak oheň na posvátném vrcholu, kde nejdražší se pálí oběti, o jaké člověk se kdy s božstvy dělil, ten sladký sen chtěl básník vypěti a v bytost Sulamity své jej vtělil. Hle, pozdvihl až k nadpřirozenosti, výš nade vše, co všednost lidská hostí, jak zázrak lásky, lásku milenčinu – jen ji, tu jedinou – až nad matčinu! – Rci, duše milená, tak shodná s mou: pěl básník pravdy zvěst či přelud pouhý? Zřel divy snu jen, ideál své touhy, či slavný žití jas mu blýskl tmou? Rci, láska milenců-li může býti tak nad vše velká ve svém nadšení, tak věrným okem v drahé oči zříti jak věrnost matky, jíž nic nezmění, byť zrak jí obestřen byl slepotou a záhad nevýzpytných temnotou, ba děsivým i vlastní viny mrakem? Víc matka vidí srdcem, než kdo zrakem! Však vášeň milenců jest nejslepější! Ne, zbělelá má hlava nevěří, že jiné lásky pud jest zázračnější než neskonalá láska mateří. Ne pouze smrt, i zapomnění kosí květ mnohý, který láska zasila; co matka pod srdcem však nosila, co živa v srdci, v památce to nosí; byť vykoupila to i za svůj hřích, to žije v ní, jak před zrozením žilo! Co odchovala v loktech mateřských, vstříc tomu jen by vždy v ní srdce bilo. Byť poloanděl – žádný cizí zjev by nehnul srdcem v ní, jak vlastní krev. Ne pro miláčka jen, i pro proklatce má matka žehnání a povznesení. Viď, obě víme: hlubší lásky není než láska matčina a láska k matce.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

970. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. BÁSNÍCI. (Josef Svatopluk Machar)
  2. WATTEAU (Jan Opolský)
  3. VY KRÁSNÉ ZAHRADY... (Zikmund Winter)
  4. Ve hvězdné výši. (Josef Václav Sládek)
  5. Na bílém listu. (Eliška Krásnohorská)
  6. Jitřní zpěv na 1. máje. (Julius Alois Koráb)
  7. Elegie (Stanislav Kostka Neumann)
  8. HLAS VNITŘNÍ. (František Táborský)
  9. báseň bez názvu (Adolf Racek)
  10. ZE SYMFONIE LIDSTVA (Karel Dostál-Lutinov)