V stenajícím lese.

Eliška Krásnohorská

Což ty břízy rozchvěné padají si do náručí? Což to z hloubi pramene klokotavým pláčem zvučí? Což ty vzdechy hrobové sosny k zemi ohýbají? Což ti šedí bukové jako děti naříkají? Což to kvílí doubrava usedavě bez úlevy? Což ta stará Šumava teskné šumí truchlozpěvy? A těm hvozdům kolemkol hořem oplývají ústa! Což to jako matčin bol v duše stromů z půdy vzrůstá? Proč to puká srdce hor, stenajíc jak ve skonání? Zač to ruce vzpíná bor o nebeské slitování? V srdci mně to zazvučí, Šumava mi svěří všecko: „Oj, hle, držím v náručí zemi českou, – choré děcko...“

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

259. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. POUSTEVNICTVÍ (Jan Opolský)
  2. V Kalichu.*) (Jan Nálevka)
  3. LISTÍ PADÁ. (Pavla Maternová)
  4. 23. Co to bude, co to bude? – (Vojtěch Pakosta)
  5. KROČEJE VELIKÉHO. (Antonín Sova)
  6. ŠUM LISTÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  7. HOUSLE. (Antonín Klášterský)
  8. Bouřná noc. (František Táborský)
  9. 17. Ó hudbo lesa čarovná, (Vojtěch Pakosta)
  10. PÍSEŇ RODINNÁ (Karel Toman)