Zlý kníže.

Eliška Krásnohorská

Mne upomíná ptáků let, jak v letu mizí čas; kol květy, v středu vodomet – jak dávno proudí as? A paprskové večerní se růžně vzhlížejí a jiskří v pružném kypění hrajících krůpějí. Zčernala pozlacená mříž, v trávníku květe mák, porušené stromy srostly již, že nepronikne zrak. A pověsť dí, že před časem zde sídlel kníže zlý, že krásnou dceru ukryl sem v tajemné obydlí, by zapomněla v samotě na osud milého, jenž propad smrti pokutě v lup záští mstivého. Zde po těch stezkách bloudila v přetěžkém vzpomínání, zde u těch růží plakala věrna až do skonání. To dávno již. Leč stezkami zas dívka smutná kráčí a mladé oko slzami zmařené lásky smáčí. Znáš osud, zlého knížete? ten zdrtil její štěstí, a zapomenout v samotě jí těžko, těžko jesti.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1511. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Píseň Šárčina (Rudolf Medek)
  2. O POLEDNÁCH. (Josef Lukavský)
  3. VTEŘINY (Otokar Březina)
  4. 5.   Jen hlavu vzhůru, milenko, jak červen krásná, (Stanislav Kostka Neumann)
  5. KE HŘBITOVU. (Xaver Dvořák)
  6. MED (Beneš Grünwald)
  7. BRÁNA MILOSTI. (Xaver Dvořák)
  8. JITRO. (František Sís)
  9. Padají jarní květiny. (Otto Gulon)
  10. VÝBOJE. (Antonín Sova)