Jak putovala hvězdička po světě.

Jak putovala hvězdička po světě.
Na nebesích kdysi hvězda malá byla velmi nespokojena, že od země, kterou milovala, byla předaleko vzdálena. „Slyším vzdechy lidí ubožáčků, stále naříkají do noci; zabalím si hlavičku do mráčku, půjdu jim tam na zem pomoci.“ Přišla, chudobného navštívila: „Chci tě potěšit, slyším tě lkát!“ „„– Kdybys tolar nebo dukát byla, líp bys pomohla mi tisíckrát!““ 150 Odsouzence uzřela se soužit, křivým soudem zbaveného práv; „„světlo nebes! nemůžeš mi sloužit, neboť nejsi žádný paragraf!““ Utiskovaný kde lkal, tam spěla, muž to po svobodě práhnoucí; „„kéž co hrom a blesk bys raděj vjela ve zlořády světem vládnoucí!““ Přišla k oráči, jenž v potu tváře naříkal si hořce při práci; – poděsil se, běžel pro faráře, že – ó hrůza! svět se převrací. Šla ke kostelu. Tam lidem temně četl kněz latinský breviář, – svítila jak nad chlévkem v Betlémě, jen že scházel nový mesiáš. K učenci své světlo snesla tiše, vědění však svého nezšířil: 151 že vzdor vypočtení přišla s výše skeptik viděl – ale nevěřil. Přišla k hubenému vědátoru, jenž si hlavu lámal nad spisem; „„kliď se, nedoučko! na obzoru pravé vědy já jen hvězdou jsem!““ Přišla do osvíceného města, policajt ji potkal příšerný: „„jdi, ať tudy nevede tě cesta, sic pobouříš městské lucerny!““ Šla, a pohlédla tu na milence – bláznil celý, jak měl děvče rád! „„Hvězdo, zjev mé vzdechy mé panence!““ – což o vzdechy! chtěla však se vdát! Přišla dál a potkala vojáka: „potěš se, zřím žalost v oku tvém!“ – „„Hvězdičko, neměj mne za hlupáka, – ještě nesedíš na límci mém!““ 152 K Aeskulapu vešla do svatyně, v níž val um svůj veškerý. „„Teď to mám! tys tajná původkyně trichin, neštovic a cholery!““ Pro své neštěstí šla ku kritiku. „„Mníš že beze skvrny jest tvá zář?““ – dokázal jí opak v okamžiku, – vylil na ni plný kalamář. Aj, tu přišla ke mně do komůrky; ruka, kouzlem k péru připjata, srovnávala veršů svorné šňůrky. „Kdo jsi?“ – „„Hvězdičko, jsem poeta! „„Ty jsi zářívala v mém okénku, rozkoš má jsi byla jediná; vrať se na své místo!““ a již venku září jako druhdy hvězda má. 153