Poslední svého rodu.

Eliška Krásnohorská

Poslední svého rodu.
Chladné jsou noci v jeseni, kdy rudé a plavé listí stříbří luny zář, tu stíny příšerné po zemi chudé se pnou jak vrásky smušící jí tvář, a mezi stíny bílé mlhy leží, a v stínech, v záři, v mlze dýše bol. – Hle, bledá paní dlí na hradní věži a temným zrakem rozhlíží se kol. A všude prázno, ticho! z dálky vane jen noci dech tajemně kolem ní, a ona šeptá: „odpusťOdpusť, světů pane, mně první hřích – jest to můj poslední!“ Hle – na cimbuří již se vymrštila a již chce zkusit smrtonosný skok, v tom náhle zpět se hne – čarovná síla jí kojí citů bouř a staví krok. 140 „Mně pravil otec na smrtelném loži: tystys, dcero, rodu svého poslední – chraň otců česť, chraň tebe vůle boží, by slavným byl můj rod i v skončení. Ach, když nepřítel otce zesnulého zpustošil svatý rodný statek můj a když jsem klesla do zajetí jeho, tenkrát jsem mužně nesla osud svůj. Když vrahův syn, ten jinoch milokrásný mi tajně věčnou lásku přísahal, v mém srdci budě ohlas stříbrojasný – i tenkrát hrdý duch můj vytrval. Však běda mi! teď drzý vrah mne nutí, bych za své jeho jméno přijala, bych vlékla život v jeho obejmutí – pryč ty myšlénko! kéž bych umřela! Ha – nyní hledala jsem náruč smrti, však nesmím – příliš svatou krev je má! a klet, kdo zločinem svá pouta drtí, a zločinem si volnosť ujedná. 141 Nepřítel rodu mého hrdinského zřít nesmí, mnou jak bídné dokoná! poslední věrné srdce kmene svého i smrtí pohrdá a odolá!“ A vrátila se pyšně do komnaty; ty stěny, svědkyně jen otroctví, hleděly mlčky na ten zápal svatý a na to velké, temné vítězství. Nedlouho však jí vlhké noční dechy v žaláři kolem lící vanuly; když zemřela, tu věčně svěží mechy kdes v samotě hrob její pokryly. 142
Básně v knize Z máje žití:
  1. Věnování Karolině Světlé
  2. Nový rok.
  3. Náš původ.
  4. Bůh.
  5. Důvěra.
  6. Stará vlasť.
  7. Náš ztracený ráj.
  8. Při bouři.
  9. Rozdrcený dub.
  10. Sudice.
  11. V zříceninách hradu.
  12. České hory.
  13. Nápis na skále.
  14. Na veském hřbitově.
  15. Vytrvej.
  16. Pěvcům.
  17. Poezie.
  18. Píseň.
  19. Večerní modlitba.
  20. Svatvečer.
  21. Tichý večer.
  22. Krásný večer.
  23. Dobrou noc.
  24. Hvězda útěchy.
  25. Přání.
  26. Hvězdičkám.
  27. Večernice.
  28. Měsíček.
  29. Hvězda a naděj.
  30. V noci.
  31. Tušení.
  32. Večerní obraz.
  33. Tichá noc.
  34. Polosen.
  35. Jarní noc.
  36. Jitro.
  37. Probuzení.
  38. Zimní píseň.
  39. Zimní jitro.
  40. Příchod jara.
  41. První den jara.
  42. Dítky jara.
  43. Jest jaro.
  44. Jarní pouť.
  45. Připloulo jaro.
  46. Zráda jara.
  47. Jaro v srdci.
  48. Luční kvítí.
  49. Ptáčata.
  50. Dar vesny.
  51. Vesna a láska.
  52. Zázraky.
  53. Ptáče.
  54. Není to sen.
  55. V cizině.
  56. Společenská.
  57. Děti v koupeli.
  58. V lese.
  59. Zachvění.
  60. V háji.
  61. Srpeček.
  62. Vzpomínání.
  63. Milenců přání.
  64. Povzlet.
  65. Splnění.
  66. Soucit.
  67. Mužná postava.
  68. Resignace.
  69. Překážky.
  70. Zlý vítr.
  71. Jabloňka.
  72. Přemítání.
  73. Zbloudilá
  74. Holoubek.
  75. Lípy.
  76. Krůpěje.
  77. Mráček.
  78. Proto.
  79. Lásko blažená.
  80. Skryté slze.
  81. Ohnivé nebe.
  82. Pokorná prosba.
  83. Zlý kníže.
  84. Olše.
  85. V trní.
  86. Zrcadlo.
  87. Z večera.
  88. Záhon květů.
  89. Podobenství.
  90. Píseň Sylvestrova.
  91. Otázky.
  92. Nebeský hrad.
  93. Sen o lásce.
  94. Návrat a shledání.
  95. Klášterní zeď.
  96. Starý rek.
  97. Zpěv vyhnance.
  98. Poslední svého rodu.
  99. Právo matky.
  100. Jak putovala hvězdička po světě.
  101. V předsíni královské.
  102. K rovnoprávnosti.
  103. Kultura.
  104. Vyvolený.
  105. Neomylný.
  106. Muž.
  107. Neodolatelný.
  108. Nebroušený diamant.
  109. Mladému básníku.
  110. Hudba.