Právo matky.

Právo matky.
Hle prapory vlají nad hrdinami, a zbraně, ty hrozí jak blesky samy; do války! do války krvavé provází vojvoda reky své. Do války! kdo mužem, ať mužně povstává, ve smrti i vítězství čeká ho sláva. Nuž vyjeďte v pole u vítězné boje a smáčejte krví prapory svoje, o nepřátel prsa rozbijte kov a pláň nedohlednou změňte v rov; pak vraťte se zpět – vaše sláva ať ztlumí vdov nářek i sirotků nad dědin rumy! 143 Na komoni pyšném v čele svých pánů projíždí Spytihněv města bránu; v tom ubledlá žena se vrhá mu vstříc, zachvátivši uzdu kryje svou líc a plačíc na ňadrech děťátko skrývá i pokleká v prach a vojvodu vzývá. Dav udiven stojí, i vojvoda žasne, kol tichnou zbraní třeskoty hlasné, kdy kníže se ptá: „Jaká prosba tvá?“ a žena dí: „Žádám práva svá! mě křivda stíhá a v nevoli víže, posvátná jest pře má – ó rozsuď ji, kníže!“ Odhání ji rytíř s pochmurnou lící: „Nesešli se k soudu bojovníci! nepřítele soudit jde Spytihněv.“ – „Ó kníže!“ lká žena, „než polije krev tvůj meč trestající bojem divým, znič bezpráví slovem jen spravedlivým.“ 144 „Již ustup,“ dí kníže, „válečné době! až vrátím se z boje, staň právo se tobě!“ – „Než vrátíš se,“ – žena zaúpí, „boj drahých mrtvol pak nakupí, vdov, sirotků sta vynesou lkání ti k slechu; kdy zkojíš ty tisíce slzí a vzdechů?“ „Svým slovem se váži, že první máš býti, jíž má po mém návratu právo se díti!“ Tu žena v nebesa upírá hled: „Však bůh-li usoudil – nevrátíš se zpět, a srdce ti klesne, těžší o vinu a chudší o klenot krásného činu.“ „Jest hořká to pravda, a slova to smělá, leč mluv, jaká křivda tobě se děla?“ i kyne jí kníže, již stojí mu vstříc, a rytíři bledne pochmurná líc, kdy násilné křivdy mučenice povznáší svůj hlas co žalobnice: 145 „Kdys byla jsem šťastna po manžela boku, uplýval mi život v radosti toku. My svorně jsme statky sdíleli, jak dobra, tak strasti úděly; v nás vůle i srdce jedno jen žilo, mým právem i jeho právo bylo. „A děťátko útlé, ten poklad malý, my stejnou jsme láskou objímali, kdy sladké nás péče poutaly, i myšlénky naše splývaly; zdar děcka byl vrcholem blaženosti a nadějí, zástavou budoucnosti. „Však běda! mně smrť již odňala chotě, a na světě stojím o samotě; kde sirotka svého mám uchránit, jak zlovoli lidské jej ubránit? bez podpory vdova jest opuštěná, a zbavena práva samotná žena. 146 „Muž urputný týrá bezbranné ženství a drze mi vtírá poručenství; chce zástupcem slout mému synáčku, a vyhání matku co žebračku! mé dítě mi násilně z objetí trhá a v bídu mne vrhá a statky mu zmrhá. „Že dědický statek, ten posvěcený, prý nehodno svěřit rukoum ženy, že odkazy, práva otcova jen muž zas potomstvu zachová; máť nesmí v té péči podílu bráti, a dítěte blahem jest poroba máti! „Ha, zlosyn v domě mém zmocnil se panství, jal dítě mé, vyštval mne u vyhnanství! však mysl má pevná neklesla, své vlastní dítě jsem unesla co drahý lup, jejž ti k nohoum pokládám – ó suď mne! ne milosť – jen právo si žádám! 147 „Ó nedopusť, kníže! by nepravosti po ženské šlapaly důstojnosti, jíž nehájí síla surová; meč ducha jen čistou ji zachová! Ó vyřkni to slovo spravedlnosti, ať vrátím se v domov u volnosti! „Ať splním, co započal choť můj drahý, vždyť jeho jsem zdědila cíl i snahy; o děcko chci věrně pečovat a v potu své tváře pracovat, zachráním mu věno, rozmnožím statky, i požehná nebe rukoum matky! „A budu též učit pachole krásné zřít v božského práva světlo jasné, by povstal z mé náruči, tobě v dík, ujařmené pravdy bojovník, až vzroste mi v muže, silna a zdráva, – jen uděl mi svobodu, uděl mi práva!“ 148 A s dojmutím kníže jí odpovídá: „Ó nechci, by nevinných stížila bída, by libovůle a násilí práv nejsvětějších tě zbavily! Trest lupiče stihne vzdor zloby mocem, a sirotku tvému sám budu otcem! „Nad ním bude bdíti má ochrana mužná, však činnou též lásku i tys mu dlužná, neb tobě je svěřila příroda; buď plná ti k činu svoboda! Duch tvůj budiž silným; ať srdce ti věstí, že pracuješ o děcka – člověka štěstí!“ A pochmurný rytíř se zsinalou tváří jest provázen zbrojenci ku žaláři, kdy vdova svou vítá svobodu; v tom vojvoda kyne k pochodu, a žena mu volá v nadšenosti: „Buď vítězství při tvé spravedlnosti!“ 149