ZE SMĚSI ZPRÁV.

Eliška Krásnohorská

Ční maják při mexickém břehu. Kol žádný koráb na dostřehu; je pusto na vodách i nebi. Jen zuřivé vlny se bijí a rvou, jich víry se černají matnými tmami, jak po jícen roztažené zejí tlamy, z nich zubatá skaliska bíle se šklebí – a mraky lhostejně jdou cestou svou. Ční maják světlem k nebi vzpjatý; hlas hrůzy od jeho řve paty až do pustinné jeho výše. Neb donikla zvěst v jeho samoty taj, bouř divá že jitří se za břehem v dálce, že otčina krvácí v neblahé válce, že vypíjí útrapy z přeplné číše ten domov bratrů, drahý rodný kraj. Ký div, že v zmatku zapomněli, jak na majáku osamělý as na chléb čeká strážce s dětmi! Již buší jim na dveře vychrtlý hlad, již matka tak úzkostně sousta jim dělí, že bezvolně strážce, vždy oddaně bdělý, je v pokušení... Jestli maják se setmí, pak přichvátá mu pomoc odevšad... Ne! Na mžik jen jej hoře pletlo! Jde, udržuje strážné světlo, to svaté světlo povinnosti! A žena, svým drahým když udílí všem té ubohé, miznoucí potravy části, vždy tajně a hrdinsky umí je zmásti, vždy ubírá sobě, by měli jen dosti, – a chřadne, věrna těm svým obětem. Až vzpomněl kdos, že maják strádá, a do vln zuřivého stáda člun přispěl těm, již chrání světlo, a všecky je přeplavil na dobrou loď. Chléb života přijal zas otec i s dětmi, zas vrátil se k světlu, jež nikdy se netmí, – však vysílením, jak se ve zprávě četlo, svou láskou silná zhasla máť a choť. I pohřbili pak blíže mysu v tu mořskou schránu bez nápisu choť skromnou bezjmenného reka. A hrob její, velký a křišťálový, je nesmírný, tichý jak hluboká láska; vždy maják bdí nad ním jak strážcova hláska, kde povinnost k posvátným obětem kleká. – Ó, co je v světě světců, – kdož to ví?!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

793. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NA LODI (Josef Svatopluk Machar)
  2. LXXXIV. Jak malý vloček bílé pěny (Jaroslav Vrchlický)
  3. Pod majákem. (František Táborský)
  4. Hrob Aturův. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Pohřeb na moři. (Irma Geisslová)
  6. RACKOVÉ. (Adolf Červinka)
  7. Tys jako divá krajina. (Albína Dvořáková-Mráčková)
  8. ZORA. (Jaroslav Vrchlický)
  9. (GROTTA AZZURA.) ( H. Uden)
  10. SMRT ILLUSÍ. (Louis Křikava)