Přede lety málo,
tehdá, jak ten velký vítr byl,
v Londonu se toto stalo.
Byl jest tamo kupec žil,
boháč velmi veliký,
kterýž na prodej měl krásné zboží:
kabáty a čepice,
vesty, spodky, střevíce
místo ze sukna a z koží
ze samičké gumilastiky.
Byl však hrozný držgrešlíček,
měl na místo srdce poleno,
a byl by si pro trojníček
chutě nechal vrtat koleno.
Jednou se z božího dopuštění
strhl oheň ve stavení,
kde on svoje sklady měl.
Kupec rychle domů běží –
po hořících schodech s těží
k svému zboží doletěl.
Zlekán, všecek pomatený,
sbírá zboží různé ceny,
chtě je házet oknem ven;
tam však stojí kupa lidí,
a z nich v každém kupec vidí
zloděje, pobertu jen.
Ach? jak škodě vyhne se?!
Zde mu zboží shltne plamen,
dole zas je tisíc ramen
pokrade a roznese!
Ach! to strašné okamžení!
Nikde, nikde zachránění!
By uhájil aspoň živobytí,
spěchá k oknu, chtěje vyskočiti –
v tom však se mu v hlavě rozbřeskne:
skočí, skříně odmyká,
chvatně na se oblíká
kabáty i čepice,
vesty, spodky, střevíce
ze samičké gumilastiky;
a když toho na se navlekl,
co by sotva oknem prosmekl,
rychle okno pěstí roztřeskne,
zavře oči
a pak dolů skočí.
Sotva že však na zem dorazil,
silně se zas vzhůru odrazil;
dolů – vzhůru – padá – letí,
jak když míčem hází děti,
míčem z gumilastiky.
A tak se to stále dělo,
aniž konce vzít to chtělo.
Mnohý divák smál se, mnohý plakal;
kupec ale pořád skákal.
A tak tam až podnes skáče
ku výstraze pro boháče. –
Tento div
skutečně se přihodil,
tehdá, jak ten velký vítr byl;
pravdu toho zaručuje
ten, jenž vám to vypravuje,
neboť on je posud živ.