Věčnost poesie.

Josef Kuchař

Tu slyším nářek stálý a tvrzení smělé, že poesie zvolna pomíjí již sláva, – však nikdo tomu vážně víry nepřidává, leč lidská mysl pustá, duše ošumělé. Lesk, jméno, paměť věčnou do kolébky stele všem věkům, lidstvu poesie usměvavá; a dokud v jednom srdci proudit bude krve láva, vždy poesii uctí jako Spasitele. Řím, Hellas – ne válečných činů paměť mroucí zapsala zlatým písmem na naše až věky, leč poesie zeleň smavá, kolem nich se pnoucí. Tak věčně pokralují poesie vděky... Ba, celý svět až kdysi rozpadne se v rumy, dech její kol nich ještě opřede své dumy.

Patří do shluku

římský, řím, papež, athena, caesar, cicero, císař, gregor, heinrich, papežův

246. báseň z celkových 402

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DÍK. (Josef Svatopluk Machar)
  2. SKEPTIK. (Josef Svatopluk Machar)
  3. LV. A zavrou-li ti duše mělké (Vítězslav Hálek)
  4. VEČER MARKA AURELIA VE VINDOBONĚ. (Josef Svatopluk Machar)
  5. None (František Táborský)
  6. ŽIVOT (Josef Svatopluk Machar)
  7. TRAKTÁT O VELKOSTI (Josef Svatopluk Machar)
  8. NOC BARTOLOMĚJSKÁ. (Josef Svatopluk Machar)
  9. VĚČNÁ MELODIE. (Josef Svatopluk Machar)
  10. DĚTI A OTCOVÉ (Josef Svatopluk Machar)