TOPOLY.

Josef Kuchař

V nedohlednou modrou dálku, vesničkami, do polí podle silnice se táhnou ve dvou řadách topoly. Ve mlhavé dáli mizí na obzoru za lesy, štíhlé vrcholky jich mluví s hvězdami a s nebesy. Zelenou jich kšticí táhne za šumotu jarní van, za hřmění jim bouře sáhne do větví jak do varhan. Jak by větvemi a listím ozvěnou se tajně nes poutníků, již tady projdou: touha, radost, žal i ples. I má touha, všecko snění, topoly, k vám zalétá; moje duše, moje srdce táhnou s vámi do světa. Z bolestí svých, ze sklamání zašlým nadějím jdu blíž – za lesy kde, za horami kvetla mladosti mé říš... V nedozírné mračné dáli, skoro někde za světem, kam, topoly, nesaháte, kde už zraku mizí zem.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

329. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z RYCHLOVLAKU (Antonín Sova)
  2. Silnice. (Antonín Klášterský)
  3. PO SLUNNÉM DNU (Antonín Sova)
  4. XLIII. Před noční bouří v lese. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Od lesů plovou hejna vran... (Stanislav Kostka Neumann)
  6. Česká vesnice. (Bohdan Kaminský)
  7. Řada trpných stromů v lijavci (Hermor Lilia)
  8. LXV. Na modrém nebi plno oblaků – (František Leubner)
  9. ROVINA (Antonín Sova)
  10. SAMOTA. (Josef Svatopluk Machar)