My vyšli mládím opilí
My vyšli mládím opilí
– víš duben byl a kvetly keře –
a v slunci modří motýli
se chvěli jitra při nádheře.
Kam jejich modrý zázrak zapad’,
tam plálo nebe na chvíli,
my nemohli jsme ani chápat,
že zemrou, než se nachýlí
v hor věnec den ten spanilý.
Víš, červen byl a růže kvetly
a tvoje líce zářily
a v slunci zářil vlas tvůj světlý,
v nějž paprsky se chytily.
[13]
My nemohli jsme ani chápat
– tak plálo nebe na chvíli! –
že letní slunce spěje v západ
a v lesy až se nachýlí,
že zhyne den ten spanilý.
Hleď javor rudne v stínu skal –
to bude říjen, moje ženo!
Jak modrým vínem v dál a v dál
je v přírodě vše opojeno.
A v modrých lesích rudne západ
a do modra se rozptýlí –
my nemůžeme ani chápat,
že zemřem, až se nachýlí
v noc neznámou den spanilý!
[14]