ŠÍLENCI.

Otokar Březina

Bloume tajemstvím ze ptáme se mlčenlivých(Na) na jaro kte nepřichá na květy kte se neroz(Na) vždy s jedním pozdravem trům jež do budoucích vanou(Na) vždy s jednou myšlenkou nedomyšlenou pís nedozpívanou(Na) přísahou za svědko mysterií(Na) Nevlast ti tvoje ó ze byli jsme bolesti mlékem(Na) jako na prsou svedených matek svých odkojeni(Na) kde naši bratří pili z tvých drobných a sladkých prame vděč(Na) před slami vodami oceá my stáli žízni věč(Na) a jenom tragic hudba jich bouří dala nám opoje(Na) K modlit my klekli kde nesčísl proklínali(Na) a plakali jsme tam kde nesčísl ti dobrořečí(Na) hlas náš se jiskřil jak slunce když báz omly miliony(Na) a když zům k návratu v triumfu hřímala srdce a zvony(Na) rty naše proroc stiskly se v mlče bolestnou křečí(Na) Knížata ze i otroci do krve ubičova(Na) jak bratří vcházeli v modliteb našich kathedrály(Na) pro všechna čela poznamena polibek ru jsme li(Na) snům ze nejživějším jak povzdechu matky jsme porozuli(Na) a tam kde bratří odvrátili se s hrůzou my ješ milovali(Na) V úsměvech krásy i v přítulných pohledech (Na) hořelo pro nás hrobo světlo našeho zasvěce(Na) z ticha agonií k nám vyvřel polib dychti šepot(Na) z ticha hnusu a umdle mladistvých křídel sa tepot(Na) z ticha rozkoše mlče vnitřho ohně v němž pracu zatrace(Na) Od jitra k večeru svému šli jsme jen přes ky příští(Na) když jsme se bratřím nejbližší zdáli nejvíc se vzdalovali(Na) nejchudší ze vzácných světel mramo tajemných ko(Na) k Věčho slá my stali chrámy nádheru vraceli slovu(Na) a pokor jménem tvé mystické moci nad dušemi královali(Na) A ač jsme nesčíslmi životy žili žárem všech kvě kvetli(Na) sluncem své lásky jak oblak pozdvihli v azur illusí vesmír ce(Na) k zvířatům ve jhu se skláli jako k bratřím zakle svého(Na) všech poče tili slast a v lůnech bolest hnu nezrozeho(Na) a ve svém srdci oheň všech srd stáli jsme osa(Na) Jen mrt a z vě příštích se blíží bratří(Na) odpodali k radostným poselstvím našeho zaslíbe(Na) v prahnu naší le jak omdléva v poledním žehu(Na) umlvali zbled nejdražší naši a našich pohle hu(Na) přimali jen s báz jak těžce nemocných nebezpeč pobe(Na) Za zrádce ze vyhlásili nás taj když je slávu(Na) věčnosti jitř požár jsme v extasi tali na kolenou(Na) o že králov no lásky když jasnovidou jsme snili(Na) o muži vlídném pasři živlů knížeti mystické ly(Na) jenž ovládne bolest v plameny nejvyšší touhy pronou(Na) O sli všech milio v Jediho Čloka vykoupeho(Na) kormidelka ducho ze jenž k břehům tvých tajemství pluje(Na) ve směru svatých tvých trů pne plachty přede ticile(Na) a novou řečí mocnou jako řeč an čistou jako řeč (Na) květy tvých zahrad neviditelných pojmenuje(Na) Ale ani v zářících mlhovinách svě nejvzdálenějších(Na) ru jsme nepoznali mou moudrost mrtvým jsme vili(Na) nad každou krajinou krásy kam zrak náš bojem dostih(Na) zname tvého panství suverenho ve všech nekonečnostích(Na) před mi hrozi tmí se vyššími duchy střeže citadelly(Na) Z blankytu tice blanky vyšlehlo v gigantských polokruzích(Na) galerie tvé stavby vždy duševnější bezmeznou perspektivou(Na) od hvězdy k hvězdě jak roje do nových del v dráždivém červnu tvé le(Na) hierarchie duchů se snáší mystická včelstva jednoho úle(Na) o sladkém pracu le s tajemnou pís dumčivou(Na) Čím výš tím hlubší a ukryjší je pas osudnější ry tvé slávy(Na) čím blíže k věčmu moři tím z větších ší hřmí vodody(Na) myšlenky naší co krůpěj to vyvře ohně v nárazu svě(Na) rozdrcena jsou slova jak zr v stoupách tvé bouře a v letu(Na) jak popel pada na naše hlavy před majestátem tvé vlády(Na) A tehdy před našimi zraky uzavřemi no kosmos se mihl(Na) jako sloup ru vedla nás k němu slun všech dráha mléč(Na) a z řeřaho poru touhy kde sně zdroj magic vysech(Na) žízni věč posled no jsme pili na našich tlače lisech(Na) nesmrtelnosti poj zniče tva zmáme nekonečna(Na)

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

40. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DALEKO NĚKDE (Jiří Mahen)
  2. POZDRAVUJEME JARO! (Otokar Březina)
  3. BÁSEŇ O MLADOSTI (Antonín Sova)
  4. JARO... (Růžena Jesenská)
  5. MÁ ÚRODA (Jiří Mahen)
  6. SLOKY. (Antonín Sova)
  7. ROZSÉVAČ LIDSTVÍ (Antonín Sova)
  8. PODZIM HRŮZY. (František Taufer)
  9. Jaro. (Xaver Dvořák)
  10. A NĚKDY HLASŮM ŽITÍ NASLOUCHÁME... (Antonín Sova)