A NĚKDY HLASŮM ŽITÍ NASLOUCHÁME...

Antonín Sova

A někdy hlasům žití nasloucháme, jak milenčin sluch jemný, slouchající za jarních večerů, kdy květy máme nad hlavou šumící a žalující... Vše zpívá, řeka, zvony, zkvetlá stráň, tajemství města, jemuž ze života daň zaplatíme zítra, chtivou daň, i radostnou, jíž ducha zdeptá hmota... A pak nám často bude hořce, vím... Jak pluli bychom hrozným mořem severním ledy a ledy, ale z blízka kdes slyšíme na ostrovech, pro nás skrytých, ples, divokou hudbu, výskot, blíž a blíž jsou lidé a jich horkých srdcí, slyš, vítězný krve proud hřmí v spoutaný náš svět a echa jinak žitých životů nám prolamují led...

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

566. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MAGICKÉ PŮLNOCI. (Otokar Březina)
  2. ELEGlE (Rudolf Medek)
  3. MODLITBA ZA MRTVÉ (Viktor Dyk)
  4. PÍSEŇ FONTANY. (Antonín Klášterský)
  5. OTEVŘENÉ OČI. (František Taufer)
  6. JEŠTĚ JEDNOU SE VRÁTÍME... (Antonín Sova)
  7. VÝBOJE. (Antonín Sova)
  8. V Naslouchej, duše má, když opustila’s právě (Rudolf Medek)
  9. PIJEME S VŮNÍ JED. (František Taufer)
  10. OKAMŽIK LETU. (Jan Opolský)