A NĚKDY HLASŮM ŽITÍ NASLOUCHÁME...

Antonín Sova

A NĚKDY HLASŮM ŽITÍ NASLOUCHÁME...
A někdy hlasům žití nasloucháme, jak milenčin sluch jemný, slouchající za jarních večerů, kdy květy máme nad hlavou šumící a žalující... Vše zpívá, řeka, zvony, zkvetlá stráň, tajemství města, jemuž ze života daň zaplatíme zítra, chtivou daň, i radostnou, jíž ducha zdeptá hmota... A pak nám často bude hořce, vím... Jak pluli bychom hrozným mořem severním ledy a ledy, ale z blízka kdes slyšíme na ostrovech, pro nás skrytých, ples, divokou hudbu, výskot, blíž a blíž jsou lidé a jich horkých srdcí, slyš, vítězný krve proud hřmí v spoutaný náš svět a echa jinak žitých životů nám prolamují led... 50