MŮJ LET...

Antonín Sova

MŮJ LET...
Můj let byl divý kdys... A země pode mnou zdvihala vrcholy a mořem dýchla sivým, shon lidský burácel, tak vlna za vlnou, a města výseky výskaly echem živým, a často nad střechami, nízko jako duch uzřených bytostí jsem proplul kolem lásek, když večer prochvíval chlad z pobořených hlásek a tisíc nadějí z tmy volalo a tuch... Teď, šípem lidským zraněný, jenž prokláv stíny vzlét z hloubek pode mnou, z těch nejdražších mi míst, já v nitro lidské posléz do hlubin jsem sřítil se, kde Ďábel, Cherubín i Tvůrce lidský bůh je trojjediný, a poraněný věčnou láskou zůstal mu věrný již a v něm a jím jen vzrůstal... Teď u prostého lidských duší zřídla si denně koupám rostoucí svá křídla... 37
Básně v knize Žně (in Spisy Antonína Sovy, svazek 8):
  1. BÁSNÍKOVA CESTA.
  2. ROZHRANÍ.
  3. SLOKY.
  4. KOUZELNÝ OSTROV.
  5. ŽÁDOUCÍ.
  6. ZRÁNÍ.
  7. NAVEČERNÍ PROCHÁZKA PO PRÁCI.
  8. PŘIVÍTÁNÍ MĚSTA.
  9. KROČEJE.
  10. VÝBOJE.
  11. VLADAŘ SOBĚ.
  12. ODVISLOST OD DÁRCE.
  13. MŮJ LET...
  14. VÝBĚRY.
  15. POSVĚCENÍ LÁSEK.
  16. RANNÍ ZPĚV LÁSKY.
  17. TANEČNÍ.
  18. VEČERY SNOUBENCŮ.
  19. LOVCI KRÁSY.
  20. A NĚKDY HLASŮM ŽITÍ NASLOUCHÁME...
  21. PRVNÍMU PELU.
  22. NOC.
  23. JITŘNÍ CHÓR ZPÍVÁ...
  24. MLÁDÍ.
  25. RANNÍ ZPĚV O NEJSTARŠÍCH VZPOMÍNKÁCH.
  26. ŠUM KRVE.
  27. NOC BOUŘE.
  28. SMÍR.
  29. ZASLÍBENÁ ZEMĚ.
  30. HLAS ŠTĚSTÍ.
  31. SLUNCE.
  32. DOBYVATELŮM.
  33. SKLIZNĚ RŮŽÍ A HROZNŮ.
  34. PO STOPÁCH BOŽSTVÍ.
  35. ZPĚV NAVEČERNÍ O MYŠLENCE.
  36. LEGENDA.
  37. Z MOUDROSTI RANNÍCH HODIN.
  38. SRDCE.
  39. NOC VE ŽNÍCH.
  40. DEN OČISTY.
  41. ZPĚV ZEMĚ.
  42. RUKA.
  43. HLEDÁNÍ POKLADU.
  44. O ŽIVOTĚ A SMRTI.
  45. MEDITACE SVÁTEČNÍ.
  46. BLAŽENÉ ÚSMĚVY MRTVÝCH.
  47. ŽNEC, HOSPODÁŘ KOSMU.
  48. MODLITBA.