HLEDÁNÍ POKLADU.

Antonín Sova

HLEDÁNÍ POKLADU.
Ztrativ se mezi lidí milliony, vím o pokladu, jenž písněmi je opěván, že staletím a staletím se blíží k němu člověk rovinou a přímořím i pralesy a městy, průkopy a průplavy, mudrců skepsí, optimismem pohanským, přepychem mocných, rmutem poddanským, pustinou chudých, králů terassovou zahradou, hvězdářů věžmi, potápěčů cestou v sinavý klid hlubokých vod tíží utichlých a nezbadaných končin záhadou... Ten vyjde s rýčem, s pluhem, s branami, ten s mečem jde a druhu odpoví. Ten třetí slovy rve a sráží okovy, jde čtvrtý s němou světců prostotou, přes mrtvoly jde hledat pokladu lidství, jímž naplní se proroctví... Koloběh činů spiatý jednotou... Ztracený mezi milliony pomáhám dlátu a rýči, slovu, zpěvu, meči hledat chrám pokladu společného, o němž vím, že zůstane za tisíciletími skryt, 99 že desky zákonů a blesky bohů k němu míří prst, posvátné cesty pohanského háje, křížová cesta křesťanského ráje, moderní vůle ocelový klid... Však bude hledán jen... leč plně nenalezen, obcházen věčně, neboť podstata života věčné hledání a věčně rozpiatá je náruč k výším, věčné kyvy perutí a věčná radost objevů a ze ztrát trpký žal... V den, najde-li kdy člověk poklad zázračný, již nebude mřít zač. A v brzku nebude na zemi člověka, jenž nad vše miloval jen to, co nemá a to, zač se bil... 100