Z hlubiny lesa v dumách svých

Emanuel Lešehrad

Z hlubiny lesa v dumách svých Z hlubiny lesa v dumách svých
vyšla a šla kol oken mých.
Vyhléd’ jsem: spěla cestou svou, pěla si píseň milostnou. Do hlubin lesa zašla zas – v šlépějích jejích ulpěl jas. Zavírám okno: myslí mou spěje dál s písní rozkošnou. 13