Již šero mdlé,

Emanuel Lešehrad

Již šero mdlé, Již šero mdlé,
mdlé, zamlklé na město se snáší, na město se snáší v mhách usnulé.
A vítr lká, štká z daleka, jak ztracené touhy, jak ztracené touhy člověka. Sad, opuštěn, do oken jen list žlutavý hází, list žlutavý hází jak mrtvý sen. U okna sním nad žitím svým: stesk zimní mnou vane, stesk zimní mnou vane jak sadem tím. 22