SVĚT ROSTLIN

Otokar Březina

SVĚT ROSTLIN
Svět rostlin. Bez hnutí stromy sní o svých cestách staletími tvarů. Šťávy země v rozkoši tekly jim ze tmy a sladké bylo, ssajícím, jiskřící mléko slunce. A nejvyšší rozkoš: dáti lahodné formě rozkvést tajemstvím tíže a větrů a světla. V hlubinách sálá vzpomínka ohně. O nadbytku číše přetékající a polibků slávě hovoří vůně. Ať přijdou hmyzy všech tvarů, i na ně čeká zde dílo a nejpříšernější jak nejkrásnější uvítá stejně měsíčná bledost i vášnivé zardění květů. – Má duše, daleko od nás teče zde život, hučení řeky vzdálené nocí. Pod hvězdami mlčenlivými slyším ho šumět, jak varem se kouřil v ohnivých letech třetihorních. V zrcadle jeho nádheru barev svých uzřelo jitro i večer, tajemný odlesk věčné krásy. Daleko za námi teče a valí své hloubky do moře, jehož vlažné a jako krev sladké vlny nesly nás v ostrovy tyto. Ale ticho u skalních pramenů vládne a u břehů budoucích zemí, a němý je lidskému sluchu stejně pád světů a první zavíření nového slunce ve tmách mystické noci, jako skládání vůně a koření žízeň. [35]

Básně v knize Stavitelé chrámu: