HVĚZD HASNOU TISÍCE...

Otokar Březina

HVĚZD HASNOU TISÍCE...
Hvězd hasnou tisíce, jak zrna rozžhavená kadidla, jež z kaditelnice při náhlém pohybu se rozsypala prostorem, a vůně nekonečnem zdvižená zakryla zbledlé tváře andělů, však úzkost hlasu v jejich hymnu slyšíme: pro lásku k nám se zachvěli! Den blíží se a my jsme nepřipraveni! Vzbouření šílí v našich ulicích! Hle, zvony ustrašené zní a nevidíme dosud požáru! Jen ptáci věštební jak černé konstelace krouží nad námi. Od milionů přicházejících své město obležené vidíme. A stále noví z věků hrnou se. Proč pláčete? A bázní z rukou milenců proč růže vypadávají? Což nejsou vítězové bratry našimi a není otcem naším dárce vítězství? Co ze sopečných černých kamenů Gehenny podzemské jsme stavěli, ať padne do ssutin! Krásnější města, nežli naše jest, viděly zraky proroků. A přece dýmem jejich ohňů budoucích v extasi otevřené oči krví plakaly! Pro hroby nesčíslných těl je země dosti hluboká, [39] však duší rozletu nestačí celý vesmír, světy kvetoucí. Z bělostných sluncí touží stavěti jak z mramoru a vteřinu své radosti ve věčnost nad ně rozklenout jak nebesa! Otevřte brány! Panny věnčené ať zpívají! A k nejvzdálenějším poselství lásky vyšlete jak holuby! Na srdcích bratří odpočinou si a k mystickému domovu svou cestu najdou nekonečností, kde skryté písmo jejich bude přečteno. Ať v zapálených ulicích před námi tančí plameny jak zajatí při triumfu! Řetězem magickým zlé síly spoutáme. A donutíme zem, by rozkvetla, jak ještě nekvetla, až mezi růžemi vstříc půjdem nesmrtelnosti. [40]

Básně v knize Stavitelé chrámu: