Návštěva.

Otokar Březina

Řekl jsem: Sestro, jež záři vyhaslých sluncí máš ve zraku, prodli, a studenou ruku svou mi (bych zahřál ji) ponech. Byl večer a něco teskně minulého vonělo v soumraku a plakalo kovovým zaštkáním v zvonech. I uviděl jsem ji, Duši svou, zardělou mladosti záchvěvem, jak vystoupla jednou do šedivé mlhy svítání mého; zapomenuté dítě, jež před bouří hraje si s úsměvem na prahu domu uzamčeného. V závoji bílém a veselou, jak družičku v průvodu pohřebním, a šťastnou, jak v domě, kde oheň vypukl v noci, dech spících, panenskou nevěstu v modlitbách přede dnem svatebním nad loži umírajících. Dechla mi do tváří, jak vůně odkvetlých růží když zavane ze vzdálených zahrad a na rtech usládne v pocel, a záclony záře východní, z nejčistších paprskův utkané, mým nemocným touhám zavěšovala do cel.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

194. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VĚČNOST (Růžena Jesenská)
  2. Prostomilé byly židle (Hermor Lilia)
  3. Návrat (Rudolf Medek)
  4. NOCTURNO. (Adolf Bohuslav Dostal)
  5. JITŘNÍ PÍSEŇ V KRAJI PRACUJÍCÍCH. (František Taufer)
  6. SLZA (Arnošt Procházka)
  7. BALLADICKÁ BÁSEŇ O MARCELE Z TOHOTO SVĚTA. (Antonín Sova)
  8. Noc na moři. (Milan Fučík)
  9. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  10. KRÁLOVNA NADĚJÍ. (Otokar Březina)