PÍSEŇ O SLUNCI, ZEMI, VODÁCH A TAJEMSTVÍ OHNĚ.

Otokar Březina

K VÝCHODU obcena okna osaho(Na) praskala řeřa blížícím se požárem dne(Na) na bledých tvářích vzňala se nádhera krve(Na) a stouním k výši opi srdce lo svou seň(Na) o slunci a zemi vodách a tajemství ohně(Na) Slunce Smrtel utkvělým zrakům Ohni prameni žíz(Na) Nehnu a v illusi přicháze Nehnu a v illusi odcháze(Na) Meta a ztravu stíny Pohráva s no(Na) Mlčenli(Na) Zda vzponáš na onen křik nese ky(Na) když prv pohnul se život zmámen tvou ří(Na) a ztrnu v extasi úžasu na kolenou z noci se zapocel(Na) Když ží úsměvu tvého procitly try ze a duší(Na) a tice etherných křídel zajatých v záři tvých světel(Na) když bilo v tvé mříže zvo strunami harfy neviditel(Na) A tichem zvrácených le stalemi oče(Na) když prv lela bolest seň touží vysvoboze(Na) a láskou a žíz tvé jiny la(Na) ří Vězniteli(Na) Uzně(Na) Ze Blou ky(Na) Spouta sugges věčho zraku jenž za dne uzavřen ří(Na) se ot v nocích a v zelených hloubkách fosforeskuje(Na) a ztrnu v neznámém pohnu zasrší najednou tici jisker(Na) a kaž tvé hnu pro v tanci tvém prostorem svě(Na) Lodi zakle v jediném kruhu plavíš se ky(Na) a hodiny had lodci mlčenli(Na) střeží tvé cizince nesčísl(Na) z paluby toužeb do lek se va(Na) zrád duma o osvoboze(Na) ky a ky v jediném kruhu plavíš se ky(Na) však vlny jež zíš v tici kruzích se vl k břehům(Na) noho času(Na) Vody Zrcadla ší kde stale hasly obrazy hvězd(Na) Zrád jež v ticích polibcích jste baly život(Na) a zaje ze pokryly krásou a v poledních slunce(Na) byly jste láz a nem a tisíckrát zdviže žárem(Na) znova a znova se vracely k úše ze(Na) Z růží a fial a rosy jste utkaly von šat jiter(Na) a kaly k so zraky a blesky(Na) Básník jenž blou po vašich březích(Na) v závrati vašich žíznivých hlubin(Na) z vašeho ticha se opi bolestnou vzpomínkou (Na) kdy dech Nejvyššího se nad mi vznášel(Na) a vaše bouře je mu odrazem tvůrčího gesta(Na) jež lelo od lu k pólu(Na) osudné zdviže ruky Rozva(Na) Neboť ve vašich hlubinách stale dřímaly obrazy budoucích palem(Na) ledo vegetace trů na oknech zajaho(Na) a dřív nežli na zemi ve vašich vlnách šuly lesy zvonila jara(Na) jahody volaly krátkou svou sladkost a ni šepotem kvě(Na) mar polibky bytos vřely slzy hořely světlem(Na) a zaštkaly posled křeče nenarozených(Na) Tajemství ohně Osvobozu(Na) ří symbole Všudypřítomného(Na) Hr dechnu ly Obje změ v světlo(Na) Pnou se k výši(Na) Illuse barev sesu v jedi požár(Na) Jazyky ří nad hlavami svatých(Na) Zahrady plame ukry v hlubinách (Na) kvetou slávou přecho z viditelho v neviditel(Na) Hle duše silných blou v alejích vašich svou láskou(Na) a jako milost seň zvo jim šepot usmá vašich(Na) plameny přátele noho tru(Na) těz ve vás zapalu své pochod pro soumraky příštího času(Na) a bolest ti tam blou a me vaše krva chví se květy(Na) a nama rukama vytr ze žha koruny jejich lis jak z růží(Na) a je změ jak světlo a ni(Na) na cestu duší(Na)

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

6. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Neslyšitelná píseň krve, (Růžena Jesenská)
  2. Vonné soumraky. (Otokar Březina)
  3. Žeh bílý světla... (Otokar Březina)
  4. Zpěv jitřní (Rudolf Medek)
  5. O Minulá, když smrti věčný passát... (Otokar Březina)
  6. KDYŽ BLEDÝ SVĚTLA PROUD... (Jan Opolský)
  7. BALLADA O SMRTI. (Růžena Jesenská)
  8. OKNO. (Sigismund Bouška)
  9. DĚTI ODVAHY. (Antonín Sova)
  10. FINIS. (Jan Opolský)