FINIS.

Jan Opolský

Opuštěny černé opony, zamknuty mlčící vchody, ze zahrad průvan ztich nevonný, ulehly houkavé vody. Ztraceny barvy marnivé, selhaly vroucí zpěvy v propastné tísni šedivé... Kdy bude den, se neví. Dočtena živlů tajemství, ztráveny poznání záře, ničím se víc juž nerozchví kovové vychladlé tváře. Krev horké lásky pozbyla, stagnace uspává těla, prázdno se chýlí, nastýlá... Kam, duše, kams to chtěla?

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1158. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Rád mám mrtvá těla. (František Sís)
  2. Chrám. (Xaver Dvořák)
  3. SLZA (Arnošt Procházka)
  4. BALLADA O SMRTI. (Růžena Jesenská)
  5. PÍSEŇ O SLUNCI, ZEMI, VODÁCH A TAJEMSTVÍ OHNĚ. (Otokar Březina)
  6. POSLEDNÍ PÍSEŇ (Božena Benešová)
  7. ZEMŘELI, KRÁSNI ZŮSTALI. (František Taufer)
  8. Neslyšitelná píseň krve, (Růžena Jesenská)
  9. Ty’s, srdce, mlčelo, ó sfingo pouští, (Xaver Dvořák)
  10. SRDCE! (Adolf Racek)