KDYŽ BLEDÝ SVĚTLA PROUD...

Jan Opolský

Když bledý světla proud se duhou okny smeká, vlá mrtvá vůně santalových dřev, hled puklé lampy, upřen na člověka, v níž mešní olej obrácen byl v krev. Když serafi svá ledná skloní čela a kasají svůj nadechnutý šat, stvol svící křehkých mrtvolně se bělá, chlad cítíš marný srdcem pronikat. Když lesk svůj láme amethyst a křišťál ve zlatě konvic, ciborií, plen a z dechu hromných, harmonických píšťal hlas nadsmyslný spěje vybaven. Kněz rukou svých když nad missálem vznese, květ pučí jeho extatických gest, tvá duše ze mdlob živě nepohne se a slávou rythmu opoutána jest.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

789. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ukolébavka. (Alfons Breska)
  2. Ctih. Anna Kateřina Emmerichová. (Sigismund Bouška)
  3. PÍSEŇ O SLUNCI, ZEMI, VODÁCH A TAJEMSTVÍ OHNĚ. (Otokar Březina)
  4. Dnes jsem ji viděl! (Jan Červenka)
  5. SLZA (Arnošt Procházka)
  6. Vonné soumraky. (Otokar Březina)
  7. SRDCE (Xaver Dvořák)
  8. BALLADA O SMRTI. (Růžena Jesenská)
  9. STUDENÁ SCÉNA (Jan Opolský)
  10. Žeh bílý světla... (Otokar Březina)