Miliony černých rukou
vidím, jak se vzduchem vlní,
miliony černých rukou
zřím, jak v slunné nebe pozvedá se,
miliony vzdechů vesmír plní –:
„Proč být otrokem?!“ – tak člověk ptá se.
Černé ruce, dělné ruce
dusnou bouří vesmír plní,
černé ruce, dělné ruce
vesmírem se hněvně vlní.
Miliony černých rukou
vidím o kus chleba rvát se,
miliony bledých dětí
zřím jak v špíně, v hladu, v nouzi hyne,
miliony hlasů slyším ptát se:
„Proč být otroky? – Nechť rabství zhyne!“
Černé ruce, dělné ruce
dusnou bouří vesmír plní,
černé ruce, dělné ruce
vesmírem se hněvně vlní.
Miliony černých rukou
vidím po práci se sápat,
miliony černých rukou
vidím chabě klesat – práce není!
Miliony zřím se kladiv chápat –:
„K boji! K boji!! Dost již otročení!!!“
Černé ruce, dělné ruce
dusnou bouří vesmír plní,
černé ruce, dělné ruce
vesmírem se hněvně vlní.
Miliony černých rukou
vidím bořit trůny králů,
miliony černých rukou
vidím bořit paláce a chrámy – – –
Hleďte, doba velkých ideálů! –
„Bílé ruce, rovnost mezi námi!“
Černé ruce, dělné ruce
dusnou bouří vesmír plní,
černé ruce, dělné ruce
vesmírem se hněvně vlní.
Miliony černých rukou
zřím se v horké krvi brodit,
miliony černých rukou
vidím lámat těžká pouta kletá...
Miliony zřím se lidí rodit –
šťastných lidí – volných pánů toho světa!...
Černé ruce, dělné ruce
dusnou bouří vesmír plní,
černé ruce, dělné ruce
vesmírem se hněvně vlní...