Památce Nerudově.

Josef Svatopluk Machar

Tak žije v mojí paměti: Sestárlý orel zimomřivý na sněti sedí sám a sám, stesk konce hled mu mlží sivý, však hrdost je v něm, síly plam; už zřídka černá křídla zdvihne a ve mohutném rozpjetí do výše přímým letem tíhne a v ní se tmavým bodem ztrácí a obloukem se dolů vrací k místečku svému na sněti Už za ním život... jaký dar Vždy zvyklý jenom vzhůru stoupat, tím okem svým zřel na svou zem, vždy král, svou nohu nedal spoutat, kramářům k budce řetězem; když bil se, bil se s protivníkem zrak v zrak a proti spáru spár, a nebyl nikdy zákeřníkem. Syn vzduchu rád měl metelici, tu kovový hlas jeho hřmící tak rád se mísil v živlů svár. Pak jednou tiše na zem spad’. Byl mrtev. Lidé k němu spěli. Hrd byl i v sledním strnutí. Tu teprv s žasem uviděli tu šířku lesklých perutí. – Je týž to, jenž se jevil zraku jak skřivan kdys, jak tečka snad? Tak vida, orel! Inu, v mraku je těžko ptactvo rozeznat! – Hrob vykopali. Lze však hrudou ta křídla skrýti? Ona budou po věky z hlíny vyčouhat... Tak vídám Tebe zas a zas; Ó, mistře, při každé své práci, kdy člověk nejistotou štván v své síly, v sebe víru ztrácí a k tomu, co zní ze všech stran, ať potlesk přátel, hymnů pění, ať zloby nebo soudu hlas, k ničemu dosti víry není – už zvykl jsem si dobu dlouhou ptát do prázdna se s marnou touhou: co Ty bys tomu řekl as? To žije v mojí paměti: On tenkrát – řada tomu roků, já po prvé svá křídla vzpjal – s úsměvem ve svém orlím oku mi na rameno zaklepal, dvě slova řek’ tak lakonicky – a jako když mě posvětí, já vydržel jsem giganticky pranýře, soudy, šibenice. Teď, kdy řve kolem metelice, zrak časem v dálku zaletí – šediví vrabci cvrkajíce se choulí jen tam na sněti.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

440. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Bořek. (Antal Stašek)
  2. Úředník. (Matěj Anastazia Šimáček)
  3. Andante. (Jaroslav Vrchlický)
  4. POD ŽEBRÁKEM. (Karel Václav Rais)
  5. LXIX. Jak ten vichr stromy třese, (Jaroslav Vrchlický)
  6. Píseň svobody. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  7. Les po bouři. (Adolf Heyduk)
  8. PŘEDZVĚST ZLATÉHO BÁBELU.*) (Antonín Sova)
  9. HLAS MINULOSTI (Antonín Sova)
  10. SOCHA V POLI. (Jan Opolský)