Památce Nerudově.

Josef Svatopluk Machar

Památce Nerudově.
Tak žije v mojí paměti: Sestárlý orel zimomřivý na sněti sedí sám a sám, stesk konce hled mu mlží sivý, však hrdost je v něm, síly plam; už zřídka černá křídla zdvihne a ve mohutném rozpjetí do výše přímým letem tíhne a v ní se tmavým bodem ztrácí a obloukem se dolů vrací k místečku svému na sněti Už za ním život... jaký dar Vždy zvyklý jenom vzhůru stoupat, tím okem svým zřel na svou zem, vždy král, svou nohu nedal spoutat, kramářům k budce řetězem; 71 když bil se, bil se s protivníkem zrak v zrak a proti spáru spár, a nebyl nikdy zákeřníkem. Syn vzduchu rád měl metelici, tu kovový hlas jeho hřmící tak rád se mísil v živlů svár. Pak jednou tiše na zem spad’. Byl mrtev. Lidé k němu spěli. Hrd byl i v sledním strnutí. Tu teprv s žasem uviděli tu šířku lesklých perutí. – Je týž to, jenž se jevil zraku jak skřivan kdys, jak tečka snad? Tak vida, orel! Inu, v mraku je těžko ptactvo rozeznat! – Hrob vykopali. Lze však hrudou ta křídla skrýti? Ona budou po věky z hlíny vyčouhat... Tak vídám Tebe zas a zas; Ó, mistře, při každé své práci, kdy člověk nejistotou štván v své síly, v sebe víru ztrácí a k tomu, co zní ze všech stran, ať potlesk přátel, hymnů pění, 72 ať zloby nebo soudu hlas, k ničemu dosti víry není – už zvykl jsem si dobu dlouhou ptát do prázdna se s marnou touhou: co Ty bys tomu řekl as? To žije v mojí paměti: On tenkrát – řada tomu roků, já po prvé svá křídla vzpjal – s úsměvem ve svém orlím oku mi na rameno zaklepal, dvě slova řek’ tak lakonicky – a jako když mě posvětí, já vydržel jsem giganticky pranýře, soudy, šibenice. Teď, kdy řve kolem metelice, zrak časem v dálku zaletí – šediví vrabci cvrkajíce se choulí jen tam na sněti. 73
Básně v knize 1893-1896:
  1. * * *
  2. Koncem února.
  3. Jar. Vrchlickému v r. 1893. (K čtyřicátým narozeninám)
  4. Pohádka.
  5. Psáno na jaře.
  6. * * *
  7. * * *
  8. Opuštěná větev. (Čechové vídeňští.)
  9. Fragment.*)
  10. Rada rodícímu se spolku literátů českých.
  11. List. M. A. Šimáčkovi.
  12. Boží vůle. (Z R. Dehmela.)
  13. I. Matka Husova.
  14. II. Matka Žižkova.
  15. Dvě sloky.
  16. * * *
  17. Spirála.
  18. Determinismus.
  19. V nemoci.
  20. Napoleon.
  21. Moderní. (Improvisace.)
  22. La bête humaine.
  23. Památce Nerudově.
  24. Zimní kosmická píseň.*)
  25. Na dušičky.
  26. J. Úprkovi.
  27. Při oslavě Kollárově.
  28. * * *
  29. Josef II.
  30. Důvěrné psaní.
  31. Milosrdenství. (Po 21. červnu 1621.)
  32. Vise.
  33. Elegie o umění.
  34. Improvisace.
  35. Valerius Asiaticus.
  36. Časová melodie.*)
  37. Julian Apostata.
  38. Nero. (Můj dojem z Tacita.)
  39. Vise. (Ravachol, Vaillant, Henry,)
  40. Časová elegie.