* * *

Josef Svatopluk Machar

* * *
Je jakýs klavír duše básníka, na kterém hraje Osud neznámý; prst jeho se jen kláves dotýká a z vnitřku hřmí to tonů vlnami. A zní v tom láska, mládí, otčina, šum stromů, jaro... šťastné melodie... a Osud je vždy znovu začíná a vždycky v nové variace vije... Na klavír můj si Osud sed’, jak bez dozoru kýs kluk rozpustilý, a potměšile celé víko zved’ a do kláves bít začal ze vší síly. A každičký ten dlaní jeho ráz vždy na tré kláves padá do týchž míst – ó verše mé, vztek slyším syčet z vás, ševelit bolest, klnout nenávist! [9]
Básně v knize 1893-1896:
  1. * * *
  2. Koncem února.
  3. Jar. Vrchlickému v r. 1893. (K čtyřicátým narozeninám)
  4. Pohádka.
  5. Psáno na jaře.
  6. * * *
  7. * * *
  8. Opuštěná větev. (Čechové vídeňští.)
  9. Fragment.*)
  10. Rada rodícímu se spolku literátů českých.
  11. List. M. A. Šimáčkovi.
  12. Boží vůle. (Z R. Dehmela.)
  13. I. Matka Husova.
  14. II. Matka Žižkova.
  15. Dvě sloky.
  16. * * *
  17. Spirála.
  18. Determinismus.
  19. V nemoci.
  20. Napoleon.
  21. Moderní. (Improvisace.)
  22. La bête humaine.
  23. Památce Nerudově.
  24. Zimní kosmická píseň.*)
  25. Na dušičky.
  26. J. Úprkovi.
  27. Při oslavě Kollárově.
  28. * * *
  29. Josef II.
  30. Důvěrné psaní.
  31. Milosrdenství. (Po 21. červnu 1621.)
  32. Vise.
  33. Elegie o umění.
  34. Improvisace.
  35. Valerius Asiaticus.
  36. Časová melodie.*)
  37. Julian Apostata.
  38. Nero. (Můj dojem z Tacita.)
  39. Vise. (Ravachol, Vaillant, Henry,)
  40. Časová elegie.