PÍSEŇ O BITVĚ U ZENTY.
Rovino, rovino,
co svět bude státi,
bude se na tebe
všude vzpomínati.
My jsme v lágru stáli,
maso fasovali,
tu kanony Turků
se vám rozehrály.
Jak varhany hrály,
jako bubny bily,
olověné mouchy
se tam vyrojily.
Princ Evžen švih kordem
a křik: Allou, děti!
Rejtharové naši
jako liják letí.
243
Jako liják letí,
rubou Turkům hlavy,
rejtharové byli
shora od Moravy.
Z Moravy sem přišli,
Moravou jsou křtěni,
dávali svou šavlí
pašům pozdravení.
Pozdravení dali,
hlavy posekali,
černou krví Turků
vodu pomíchali.
Běží voda, běží,
plyne k Bělehradu,
a turecký sultan
rve si dlouhou bradu:
– Turecká ty krvi,
škoda je tě, škoda! –
Na koníka sedá,
do boků ho bodá.
– Koníčku, jak vítr
nes mě k Bělehradu,
244
sic mi setnou hlavu,
porvou moji bradu. –
Princ Evžen nás chválil,
že jsme hodní hoši,
my mu od sta pašat
hlav nanesli v koši.
Bylo slávy, křiku,
bylo veselosti,
kdo byl při tom, může
pochlubit se dosti.
Tuhle píseň složil
po tom zvítězení
pro křesťanských lidí
slavné potěšení
jeden rejthar mladý,
co se bil tam lítě,
moravských rodičů
poctivé to dítě.
245