PÍSEŇ O BITVĚ U ZENTY.

PÍSEŇ O BITVĚ U ZENTY.
Rovino, rovino, co svět bude státi, bude se na tebe všude vzpomínati. My jsme v lágru stáli, maso fasovali, tu kanony Turků se vám rozehrály. Jak varhany hrály, jako bubny bily, olověné mouchy se tam vyrojily. Princ Evžen švih kordem a křik: Allou, děti! Rejtharové naši jako liják letí. 243 Jako liják letí, rubou Turkům hlavy, rejtharové byli shora od Moravy. Z Moravy sem přišli, Moravou jsou křtěni, dávali svou šavlí pašům pozdravení. Pozdravení dali, hlavy posekali, černou krví Turků vodu pomíchali. Běží voda, běží, plyne k Bělehradu, a turecký sultan rve si dlouhou bradu: – Turecká ty krvi, škoda je tě, škoda! – Na koníka sedá, do boků ho bodá. – Koníčku, jak vítr nes mě k Bělehradu, 244 sic mi setnou hlavu, porvou moji bradu. – Princ Evžen nás chválil, že jsme hodní hoši, my mu od sta pašat hlav nanesli v koši. Bylo slávy, křiku, bylo veselosti, kdo byl při tom, může pochlubit se dosti. Tuhle píseň složil po tom zvítězení pro křesťanských lidí slavné potěšení jeden rejthar mladý, co se bil tam lítě, moravských rodičů poctivé to dítě. 245