KORUNOVAČNÍ KVAS KRÁLE FRIEDRICHA Z FALCE.

KORUNOVAČNÍ KVAS KRÁLE FRIEDRICHA Z FALCE. (4. listopadu 1619.)
V soudné světnici na hradě Pražském. Král pod korunou a v habitu královském sedí s královnou při stole zvláštním; páni, rytířstvo, zástupci měst a vyslanci Betlena Gábora při čtrnácti stolech. Jí se, pije se, hovoří se.
J. Haunšild z Fürstenfeldu prohlížeje zlatý korunovační peníz: Ta mince jesti velmi pěkné práce. Mistr Jessenius: I nápis její výstižný a trefný. T. Štefek z Koloděj: Toť po latině. Přetlumočtež, Mistře. Mistr Jessenius: „Z božího daru a svornosti stavů.“ A ruk pět, které korunu zde drží, 143 toť zemí patero, z jichž usnesení byl Heidelberský králem českým zvolen. J. Haunšild z Fürstenfeldu německy: Však vaše báseň, Mistře, jíž jste v chrámě Královskou Milost osloviti ráčilráčil, v ní vinšuje mu jménem profesorů a pražské učení a oudy jeho otcovské přízni vřele poroučeje – toť mistrovský kus latinských jest Uměn, že Horác závistí by rdít se musil a Cicero nad řečí lepou jásat! Mistr Jessenius německy: Jen lente, lente! Blahorodnost vaše mi chválu tuze nezřízenou činí – – Hle, kterak Milost Jeho, král a pán náš po mladých lících rdí se spokojeně a milostností oči jeho září, i paní králová svou tváři lepou úsměvem sladkým také rozžehuje – Jan Šultys, primátor Kutné Hory:
Já nevím, páni – – sami dobře víte, já nepřistoup jsem s velkou horlivostí k té věci, jíž jste ráčili se podjat – – 144 a dneska ještě dost mám obav v duši: Hle, volený král náš jest přec jen dítě – – let třiadvacet – – v takém věku, páni, i rozum ještě nevidívá jasně – – i ruka potřebné dost síly nemá – – A kdybych v tom se klamal, co dím nyní, tvář jeho nekvetla by právě štěstím, však vráskami by musila ji halit myšlenka věcí příštích – – Několik pánů okolo: Chacha, chacha! Hle sýček z Kutné Hory! Nechce čekat, až půlnoc bude! Za denního světla obavy skuhrá! J. Šultys rozpačitě: Fraucimor pak králův svých odhalených ňader nepřikrývá! – Několik pánů okolo ještě hlučněji:
Chachacha! Ty mníš, pane primátore, že v časích Milíče jsme z Kroměříže! – J. Řečický, radní Novoměstský:
Pan Budovec by tamhle tak moh mluvit! 145 M. Hošťálek, primátor Žatecký:
Pan Budovec si hladí bílou bradu a ňader těch se nijak neuráží – J. Haunšild z Fürstenfeldu:
Ah, toť je tedy poslední grunt obav capitis Kutné Hory? Pane vzácný, věz: Per risum multum debes cognoscere stultum! Několik pánů:
Chachacha! Recte! Bene! Egregie! Král Friedrich od svého stolu německy:
Chcem také slyšet, co tak pánům k smíchu! Mistr Jessenius německy:
To štěstí naše jásá, jasný pane, že smíme v líce slunci svému zříti! Král Friedrich německy:
Ah, velmi pěkně! Královna Elizabeth německy:
Autor dnešní básně? Král Friedrich přikývne.
Královna Elizabeth blahosklonně:
Poeta noster salve! Nobis eris fidus Achates! 146 Mistr Jessenius rozjařen:
Regina nostra Elizabeth vivat! * * * D. Černín z Chudenic:
A o čem myslí as pán z Michalovic? B. z Michalovic:
Víš, pane Černíne, co tihle Uhři za nabízenou pomoc dostat chtějí? D. Černín z Chudenic:
Vím z hruba, jak jsem zaslech. Požadují sto tisíc zlatých jako za náhradu svých výloh dosavadních; dále žádá kop tři sta tisíc a to neprodleně si kníže Gábor, aby festuňky své moh včasně proti Turkům armírovat. B. z Michalovic:
Jak? Proti Turkům? S těmi mír přec drží. A zde jde o při naši: Nerozumím. Za také sumy nám lze naverbovat i rejtharstva i pěších valnou sílu! K. Kaplíř ze Sulevic:
A pravím vám, z těch peněz ani Gábor nic nedostane, ani my vojsk nutných, 147 neb peněz není. Bída, všudy bída. Pán nemá, nemá rytíř, nemá měšťan. B. z Michalovic:
Nač tedy váhat? Čas dvanácti hodin, čas nejvyšší tu. Pusťme z člověčenství poddané svoje, ve svobodné pěstě jim zbraně dejme, potom půjdou s námi a sláva husitská se do Čech vrátí! Zd. hrabě z Hodic:
Jak? Vzdát se máme sami, což jest naše? B. Sobětický ze Sobětic:
Toť nápad blázna! Mumraj nešlechetný! J. hrabě Šlik:
My krále zvolili, by stará práva zas českým stavům navrácena byla a sekyru teď radíš přiložiti i na ta, která doposud nám zbyla? A sami, vlastní rukou? – Pošetilost! V. Čabelický ze Soutic:
Pak zbyla by nám žebrácká jen mošna! V. Budovec z Budova:
V tom za jedno jsem s panem z Michalovic, a není cesty jiné, páni bratři. 148 Když o loňském jsme radili se květnu – vy víte v domě pana Smiřického – a chůzi na hrad, o tom potrestání jednušek římských, slyšeli jste všichni, jak Linhart Kolona tu radu dával, jak mladý Smiřický mu přizvukoval, že nutno pustit z poddanství své lidi, je ozbrojit a cvičit v službě polní. Vždyť taká věc se příčí Kristu Pánu i rozumu i duši. Nedostačí svůj religion vyznávati ústy a ďáblu činem sloužit. – O tom květnu jste věc tu hurtem zamluvili páni, a šli jsme na hrad, kde jsme vymetali jednušky z oken. Zlý krok, páni bratří, dnes ještě hůř je. Stojíme tak sami, jak planá hruše v poli. Anglický král nepohne prstem, aby pomoh zeti, chce zachovat si jméno „krále míru“. A kurfirst saský Friedrichovi píše, že na svém stojí, a že král náš neměl koruny bráti. Z říše spásy není: jednušky proti, souvěrci pak naši závidí Friedrichovi povýšení a nepřispějí. Uhři? Slyšeli jste, co vypověděl hejtman hradu Černín. 149 A proti nám je císař, Španěl, Bavor a římský papež... Peníze i lidé....lidé... Já brzy odevzdám své kosti zemi vy mladší, vy jste budoucnosti její a na vás tedy uvážit a jednat. B. z Michalovic:
Já prosím: neklamtež se, páni bratří. Věc naše není hračkou. Příklad Štyrska vám svědčí, jaký osud může stihnout náš religion; příklad pak, jenž dán byl nám prvým Ferdinandem – naše hrdla. Své lidi propustím a vstavím v pole! Zd. hrabě z Hodic:
To neučiníš, pane z Michalovic! J. hrabě Šlik:
Vždyť taký příklad vzbudí rebelii na panstvích našich! V. Čabelický ze Soutic:
Uvaž, Vaše Milost, výsledek jistý: dáti selské sběři svobodu plnou, zbraň jí vtisknout v ruce – toť znamená, že nejdřív naše hfavyhlavy nám složí k nohám! 150 K. Kaplíř ze Sulevic:
Pak je smutno páni, že tak jste dosud žili s lidmi svými, by tenhle strach měl oprávněné grunty! B. z Michalovic:
Nuž, pane Kaplíři, ty pojdiž se mnou a propustiž své lidi z člověčenství! K. Kaplíř ze Sulevic:
Hleď, pane z Michalovic, jsem jen správcem svých vnoučků jmění – – vedl jsem si lidsky, jak Milčín ti i Neustupov svědčí – – však nemám práva k změnám pronikavým – – J. hrabě Šlik výsměšně:
Jak myslíš nyní, pane z Michalovic? Nu, mladá krev ti trochu překypěla... (Chvíli ticho.)
B. Sobětický ze Sobětic:
Hle, anděl smrti chodí nám kol stolu! V. Budovec z Budova:
Rád položím mdlou hlavu k odpočinku. 151 V. z Roupova, nejvyšší kancléř přistupuje ke stolu:
Aj, páni bratři, slyšel jsem ty řeči a divím se vám: o pohřebním kvasu by nemohlo být hůře promlouváno! A my jsme právě obdrželi krále, českého krále, slavíme tu chvíli, kdy naše koruna se v plné slávě – D. Černín z Chudenic:
Ta koruna je trochu velká králi a k uším padá jemu! V. z Roupova:
Víme dobře, žes, pane hejtmane, svým srdcem jinde a tělem pouze tady, proto nevíš, co jazyk mluví – D. Černín z Chudenic:
Ustaň, Milost Tvoje! A v pokoji mé srdce nechej! Vždycky mi sedí v prsou. Bohužel, že v Čechách jsou lidé, kterým srdce sedí v kapse a dá se předat podle okolností z té pravé v levou – – V. z Roupova:
Milosti Tvé řeč ta mě nepotřísní, neboť k místu mému dostoupit nelze jí. Jsem zodpověden jen vlasti své a králi – D. Černín z Chudenic:
Kapse hlavně! K. Kaplíř ze Sulevic:
Již zadrž pane z Chudenic, a pomni i míst i chvíle, kde svůj bystrý jazyk klusati necháš! – A ty, pane, odpusť! V. z Roupova:
Rád odpouštím. Pan hejtman horkokrevně rád v slovní turnaje se pouští, věda, že jazyk mocný má a obrátivý. Já chtěl jen říci, že ty řeči vaše zde byly zbytečné a bezpodstatné. Jak možno natírat věc naši černě, když vojsko naše pod Matesem Thurnem a panem Harantem kams ku Prešpurku Bukvoje s vojskem císařovým žene? Když jisto je, že záhy Dunaj přejde a s Gáborovou armádou se spojí a Vídeň, ono hnízdo jestřábovo, 152 jak ořechovou slupku rozmačkají? Je slušno věsit hlavy? Chmurně mluvit? Hle, plný pohár! Tamhle král náš český nuž, panipáni bratři, poháry ty vzhůru a vzdejte vivaci, jak slušno, králi, jenž zárukou nám lepších dnů je vlasti! J. hrabě Šlik:
Rex Fridericus vivat! Páni:
Vivat! Vivat! * * * Král Friedrich anglicky ke královně:
Má Bess, ta koruna mě tíží příliš a nepohodlně mi sedí v skráních, já bojím se, že spadne mi... Je možno, odejít trochu, složit ji i háv ten a obléci plášť onen z aksamitu, ten – víte – barvy broskve, s diamanty? Královna Elizabeth anglicky:
Nemožno ještě. Dokud tabule je, král jako král jí musí předsedati. 154 Jen trpělivost. Seďte zpříma, prosím, by nesvezla se koruna vám s hlavy! Král Friedrich vzdychne a vzpřímí se.
* * * První lokaj, opíraje se o jednu půli dveří:
Již nohy necítím... Tak nepilo se, když korunován byl král Matěj, Uher, i ani potom, když dal korunovat štýrského Ferdinanda. Druhý lokaj opíraje se o druhou půli dveří:
Ale pilo. Vždyť byl jsem při tom. Pilo se jak dneska. Těch korunovací je jaksi mnoho v tak krátkém čase. Dneska tedy dali korunu tamhle tomu Němečkovi, ač jiný Němeček, jenž měl ji, žije. První lokaj:
A proto bude vojna o čepice, a kdo vyhraje, jen ji nosit bude. Druhý lokaj:
Však povídají, že tím dnem, kdy tenhle přitáhl do Čech, celý týden v Praze 155 Smrt neporvala ani jeden život. Toť znamení, že odpočinout chtěla pro práci příští. První lokaj:
Je-li vojna, brachu, má Smrt žně vždycky. Proto spravedlivo, že posílit se chtěla odpočinkem. Druhý lokaj:
A otec Ignatius, jenž je v péči u paní Polyxeny Lobkovické, šel dnešní noci hradem kolem chrámu a slyše hudbu, zpěv a hlasy z vnitřka, do chrámu vejde a ten zázrak vidí: Sám svatý biskup Vojtěch mši tam slouží a kníže Václav před oltářem klečí a za ním všichni patronové země a všem se těžké slzy z očí valí – tak otec Ignatius vypravoval hned z rána urozené paní svojí, jak od bratra vím, jenž tam v domě slouží. První lokaj:
Ten Ignatius je tam zpovědníkem? Druhý lokaj:
A rádcem paní ve všem. 156 První lokaj:
Pohleď, brachu, jak starý Budovec už hlavu kloní! Druhý lokaj:
Už dřímá děda. V jeho letech lidé jdou se slepicí spat, by mohli z rána s kohoutem vstávat. První lokaj:
Těžko věřit, brachu, té noční mši dnes u svatého Víta... Už dávno Pánbů divy dělat přestal – Druhý lokaj:
Však paní Polyxena uvěřila a list hned psala panu Slavatovi a modlila se tuze ve své kapli. První lokaj:
Eh, nechme toho! Starý Kaplíř vážně vous bílý hladí – také pěkná léta! Druhý lokaj:
Pan Berka září jako bílý měsícměsíc, když v úplňku jde. Řek mi jeho lokaj, že sedmdesát tisíc čerstvé razby tolarů zavřeno má v černém sklepě. 157 První lokaj:
Což to? Pan Vilém – sedí vedle něho – pán z Lobkovic má na sedmnáct beden od zlata, stříbra věcí ve sklepeních. Druhý lokaj:
A pak je lamentace, že je bída! Prý není možná platit dále vojska a docela ne, poslat nová v pole! První lokaj:
Je bída, ale dole mezi lidem. V poledních Čechách jdou prý lidé krajem jak hejna vlků živíce se korou a travou... Císařští tam vedli tance a královští jich také nešetřili – – Druhý lokaj:
Je dobře, má-li člověk postavení tak jak to naše. Krále máme vždycky ať toho nebo onoho – První lokaj:
a dneska dva docela, a to je vlastně nejlíp: jsou korunovace a panket, tuzér 158 Druhý lokaj:
Pojď nalívat, – už mají zase prázdno – pán z Talmberka zlým nás měří zrakem! První lokaj:
Jsme v úřadech svých déle než on ve svém a kdo ví, nebude-li tak i příště! * * * V. Maštěrovský:
Aj, pane Kunši, rozjasni přec oči! K. Robmhap ze Suché:
A zdvihni hlavu! Bylo nějak, bude! J. Kuneš:
Oh, páni bratři, jak se veseliti? Vždyť víte, že jsem člověk bez domova, snad bez rodiny! Dím: snad bez rodiny a líp by bylo, bdybychkdybych jistě věděl, že bez rodiny. Zůstaly mi v Písku má žena s dětmi, Bukvoj dobyl města a víte, kterak soldateska jeho svou zvůli majíc, zlostně řádit umí – Co se ženou je? Co je s mými dětmi? Já hledal, pátral, – nikde ani stopy. 159 Dům rozvrácen a zkažen – hnízdo pusté a kde má písklata – ví nebe pouze. A vy mi díte: Rozjasni přec oči! – – V. Záborský z Brloha:
Však o vlast jde, tu, naši českou zemi; čas válečný jest – a ten vyžaduje oběti na všech – tolik považ, pane – J. Kuneš:
A pane tovaryši, částí vlasti jsem já přec, žena má i děti moje, ne o tu hroudu země jde, leč o nás, o děti její. A my panketujem a vivat voláme, až hrdla chraptí – nuž, jde-li o nás, v poli naše místo, ne u pohárů, všech nás místo v poli i krále, pánů, všech nás, jak jsme tady. M. z Těchenic:
A k čemu máme žoldnéře, můj pane? A k čemu platíme ty těžké berně? Abychom sami ještě kůži nesli do trudů polních, špikovat ji dali si halapartnou nebo žravou koulí? Jde Ferdinand snad? Či pán z Liechtenštejna? Či Eggenberg a jednušky ty druhé? 160 A když jde Thurn a Mansfeld – stačí zcela, toť řemeslem jest jejich. J. Kuneš:
Díte, páni, že o zem českou jde a o vlast naši – Thurn Mates Němcem jest a cizozemcem. A. Berka z Dubé přižene se od jiného stolu:
A Thurnovi já ukřivditi nedám! V něm meč má zem a štít náš religion! Thurn Mates vivat! Páni:
Vivat! Vivat! V. Čabelický ze Soutic deklamuje:
Vstaň lve český! Čas již vyšel tvého snu a bdění přišel. Tvým Čechům vzešlo již světlo, praktikantům se rozpletlo; úsilí jich již zjevené, ukryté lsti odhalené. Spadli s lávky, člun se zlámal, naději nepřátel – – 161 S. Sušický ze Sonnenštejna:
Zadržte pane! Verše ty nám známy,známy. Můj syn však schystal sličné překvapení zde podobného druhu pánům stavům! J. Kuneš:
Má ženo dobrá!dobrá! Děti moje drahé! J. Kutnauer ze Sonnenštejna:
Však, pane rytíři, jen nenaříkej! Čas zvrtne všecko. Hle, zde objednal jsem od Lomnického pěkné rýmování. Chci přečíst je,je. Teď silentium páni! Nejbližší:
O silentium prošeni jste páni! J. Kutnauer ze Sonnenštejna:
Ze starého hradu hladě suchou bradu starý jestřáb zírá, hlad mu nitro svírá; hlad mají jak táta také jestřábata! M. z.z Těchenic:
Habichtsburg – jestřáb! Totě podařené! 162 V. Maštěrovský:
To kouše přímo! Lomnický, toť psina! J. Kutnauer ze Sonnenštejna:
Starý jestřáb čeká, zrakem v dálku těká, neb mu ovcí hejna slíbil kněz od Rejna.Rejna, ovcí s pěknou vlnou a stáj volů plnou, jež má Říše svatá, aby nasytil se, on i jestřábata! J. Kuneš:
Písklata moje, kde vám asi konec! S. Sušický ze Sonnenštejna:
Syn můj čte dobře. Pozorujte, páni, jak patřičně on vyřkne každé slovo! J. Kutnauer ze Sonnenštejna:
Tak se dívá dolů, nikde kněze, volů: nikde ovcí s vlnou pro mláď hladu plnou – M. z Těchenic:
Tak trefného cos neslyšel jsem dosud! 163 J.Kutnauer ze Sonnenštejna:
Najednou se z dáli kotouč prachu valí, s několika pány stojí kněz u brány. Starý jestřáb běží, dech popadá stěží: Už bych vás byl proklel do horoucích pekel! Ale, drazí páni, hořkéť mé zklamání – nevedete spolu ovcí ani volů! A. Berka z Dubé:
Toť říznost vtipná! Zpropadená kůže je tenhle Šimon! M. z Těchenic:
Trefné o těch volech! J.Kutnauer ze SonnenštejnaSonnenštejna:
Nevedeme voly, svatá Říš však volí, za svého tě krále. Nebť máš mít korunu, sedat máš na trůnu, 164 kralovati stále k Říma cti a chvále. Nemá však pták dravý radost z této zprávy: Moji milí páni, z toho kralování neztloustnu já táta, ni má jestřábata! A. Berka z Dubé:
Toť znamenité! M. z Těchenic:
Žádný básníř římský ostrotou vtipu nemůže se rovnat našemu Šimonovi! V. Maštěrovský:
Kéž by podal nám více takých básní! K. Kaplíř ze Sulevic polohlasně:
Čas-li přijde, ten podlý rýmař stejně bude špinit rod Friedrichův a – S. Sušický ze Sonnenštejna:
Silentium, páni! 165 J. Kutnauer ze Sonnenštejna:
Ale kněz ví všady, vždycky dobré rady: Korunu vem, synu, děkuj Hospodinu, po volech-li práhneš, také jich dosáhneš,dosáhneš. Veliký lev Čechů, má jich pro potěchu, víc, než je mu zdrávo. Ty máš dovolení k volům bez prodlení, vezmi, co se ráčí, jdi, neb chvíle kvačíkvačí, do té české země, jez i tvoje plémě! V. Maštěrovský:
Tak bylo věru, historie svědčí! Lup bezbožný a skutek bohopustý! J. Kutnauer ze Sonnenštejna:
Zdvih se jestřáb dravý s vran a káňat davy, na lva jsou se vrhli, korunu mu strhli, 166 vzali ovce, voly, plnili své stoly – syt byl jestřáb-táta, syta jestřábata! A. Berka z Dubé:
Tak výstrahou jsou minulé nám děje! V. Maštěrovský:
Hlad kdys – hlad dneska! M. z Těchenic:
Rod je stále stejný. Ferdinand prvý ved si takto také! J. Kutnauer ze Sonnenštejna:
To pomněte, páni, při svém stolování, hajte mužně vlasti proti hrabivosti: Hlad na cizích stolech jest po našich volech, a na ovce známá,známá otvírá se tlama! A. Berka z Dubé křičí:
Hlad na cizích stolech jest po našich volech, 167 a na ovce známá otvírá se tlama! Král Friedrich německy:
To zase bylo carmen k poctě naší? V. z Roupova:
Tak Milosti. A verše podařené. S. Sušický ze Sonnenštejna:
Tak, páni, slyšíte, jak cítí národ, jehožto jazykem jest básníř vtipný. Mistr Jessenius německy k Haunschildovi:
Toť odporné a sprosté rýmování! J. Haunschild z Fürstenfeldu:
Barbara mater – liberi barbari! T. Štefek z Koloděj:
Jak vtipně provedeno! A jak pěkně ta stejně znící slůvka dopadají! B. z Michalovic pro sebe:
A takhle má se hněv náš v plano vybít? Můj Bože, Bože, jak mi hlava hoří! A jako chlapec stojím mezi chlapci, když svévolně jsme špýchar zapálili: hasiti nelze, ustrnutím jati 168 nad vlastním činem stojíme jak sochy bezradni ve všem; vytřeštěným zrakem patříme v žravý, všeničící plamen... D. Černín z Chudenic pro sebesebe:
Líp bylo by mi na mém rodném hradě a všecko tohle kdyby snem jen bylo... V. Budovec z Budova:
Tak všecko řítí se kams, kam mdlým očím dohlednout nelze. Útěchou mi, Pane, že dáš mi záhy vyjít z toho světa... K. Kaplíř ze Sulevic:
Jen vnoučatům když zachovám, což jejich a potom – vůle tvoje děj se, Pane! V. z Roupova:
Tak myslím, páni stavové, že slušno vzdát předem díky Nejvyššímu Pánu, že přispěti nám ráčil v chvíli těžké, a složil osud její v pevnou ruku našeho krále. Milostem pak Jejich, jež jak dvé sluncí časům našim září a této naší zemi staroslavné teď provolejme všemi hrdly vivat: Rex Fridericus vivat! Vivat! Vivat! 169 Regina nostra Elizabeth vivat! Patria nostra Bohemia vivat! Páni vstávají a připíjejí: Rex Fridericus vivat! Vivat! Vivat! Regina nostra Elizabeth vivat! Patria nostra Bohemia vivat! (Venku na hradbách bije se z kusů.) * * * Král Friedrich pánu z Roupova:
Já nerozuměl, vidím však, že pěkně jste řečnit musil. Děkujeme tuze a milostí svou jistíme vás stálou. Královna Elizabeth anglicky ke králi:
To byla vivace? Král Friedrich anglicky:
Tak, Bess má drahá. Pan kancléř velmi pěkně zahovořil ku poctě naší. Královna Elizabeth: Můžete jít tedy, a korunu si sundat,sundat. Neb je konec té slávy dnešní. – 170