Příteli Jindřichu Součkovi.

Josef Svatopluk Machar

Ta láska, která sladce chutná, jak révový mok krvavý – a jejíž jedna kapka rmutná též celé žití otráví, ta naděje, jej vždy nás sílí a jaro kreslí v jeseni – a jako bludička nás zmýlí a svede v bahno trápení, to nadšení pro dobro, krásu, jež ukazuje v lesku svém, že zpozdili jsme příliš v času se s naším na svět příchodem, ta nenávisť, již k jiným máme a kterou mají jiní k nám, ta nuda, která mosty láme ve dobrých předsevzetí chrám, ta vášeň, slzy, radosť, žaly, sny, spaní, všední rozpravy, ty Epikurů ideály, i ducha vzácné zábavy – toť vše, co životem zde zve se, toť vše, co žijem’, příteli, to každý den nám stejně nese – a to tě tolik veselí! A když tak večer kráčíváme tou oživenou ulicí, kde sevšednělé tváře známé a svět se hrne šumící, kde, obdivuješ – dobrý znatel – vzrůst, toilettu sličných dam, kde lovíš zdvořilosti přátel a pozdravuješ vlídně sám, já chvím se, až se vkrade zvolna vzdor radosti té vířivé, do hrudi tvojí touha bolná, a přesycení v srdce tvé až vše, co zve se blaho, štěstí, v něž věříš, doufáš ze všech stran, kol tebe prázdně zašelestí, jak podzimkových větrů van, až budeš cítit kol svých skrání jen černou sudbu poletat – co vzdechů, slz a odříkání tě plytké štěstí bude stát! A na prahu pak, drahý, hrobu, až s žitím účet vyrovnáš a vzpomeneš na zašlou dobu než světu navždy „s bohem“ dáš, jsem zvědav, zda bys řekl „ano“, když bych se náhle tebe ptal: Než bylo všechno dokonáno, zda-li ten život za to stál?!...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

924. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. JARO ROKU 1857. (Josef Václav Frič)
  2. COŽ PLATNY... (Bohdan Kaminský)
  3. JULIE. (Bohdan Kaminský)
  4. NÁŠ OSUD (František Šimeček)
  5. Nemožná... (Bohdan Kaminský)
  6. Rozloučení. (Augustin Eugen Mužík)
  7. PÍSNĚ (Jaroslav Vrchlický)
  8. Sloky melancholické. (Bohdan Kaminský)
  9. XXXVI. Když mrazivý dech na podzim (Vincenc Furch)
  10. V. (Milan Fučík)