VERGILIUS.

Josef Svatopluk Machar

a trubkou zvučící ne tak to nejde(J5f) a trubkou zatroubil oh jaký nevkus(J5f) Já neblahý Hle jaká trudná práce(J5f) ty hexametry mojí Aeneidy(J5f) Ten mladík o němž ondy mluvil Horac(J5f) ten Ovid jemuž první plaché chmýří(J5f) obrůstá bradu jedinou jsouc známkou(J5f) že tvář ta dívčí není ani chlapčí(J5f) jaký to šťastný oblíbenec bohů(J5f) Prý verše tak se jemu z duše řinou(J5f) že ruka postačit psát nedovede(J5f) i hovorům svým metrický háv dává(J5f) a zdobu tropů jaké nebylo tu(J5f) a zvučnou polnicí ba to zní lépe(J5f) však ještě schází přes půl hexametru(J5f) do celé řádky bolestný to porod(J5f) A řádky ty jsou jako medvíčata(J5f) z nichž rodička jich jiné slasti nemá(J5f) než že jsou tady časem teprv musí(J5f) je učit chodit olízat jim kožich(J5f) by směla ukázat je světlu slunce(J5f) A přece touží duch můj dnem i nocí(J5f) triumfem letět po národa retech(J5f) však běda Křídla křídla zdá se chybí(J5f) a zvučnou polnicí a říci zadul(J5f) je matný výraz tu se slyšet musí(J5f) že troubeno je tak to Homer mívá(J5f) a nepovolím dokud nezdaří se(J5f) zvuk v slova lapit Hlava moje bolí(J5f) a duše přece vzpíná se mi v těle(J5f) páž vztahujíc po plodu Hesperidek(J5f) co řek by as mi Ovidius onen(J5f) kdybych mu útrapy své líčit začal(J5f) Snad usmál by se má prý dobré srdce(J5f) snad vtipným způsobem by poradil mi(J5f) zanechat veršů Horac vypravoval(J5f) že duši upřímnou má jeho pohled(J5f) a vtipu dar Jak ostatně se Horac(J5f) rozjařil obdivem a chválou jeho(J5f) Ten střízlivý a posměvačný Horac(J5f) jenž zřídka pokloní se cizí práci(J5f) přebíhal tuto pod platanem stinným(J5f) kde sedím nyní vykládaje živě(J5f) jak řecký paedagog když unesen je(J5f) setkáním Odyssea s Nausikaou(J5f) o lehkém chodu veršů Ovidových(J5f) obrazů tanci o svižnosti řeči(J5f) a slávě jeho která chví už Římem(J5f) Tak Horac jenž mi potom čet své verše(J5f) Ta jedna strofa jeho zní mi v duši(J5f) a duše bezpočtukrát denně pošle(J5f) ji na rty a rty vyslovit ji musí(J5f) by duše znovu kořit se jí mohla(J5f) Mé básně budou čteny dokud stoupat(J5f) Vestalkou provázený mlčenlivou(J5f) Pontifex bude stupni Capitolu(J5f) ó Foibe Apolline dech se tají(J5f) při takých verších a mráz tělem běží(J5f) posvátné úcty Jaká zář je v duši(J5f) když ruka smí a může napsat tohle(J5f) A jaké žití Foibe Apolline(J5f) jak pastorek tvůj připadám já sobě(J5f) v srovnání s nimi Takové mám chvíle(J5f) že duše nad svou ubohostí pláče(J5f) a jako žebrák jemuž zlatý peníz(J5f) v dlaň upuštěn byl vzácným dobrodincem(J5f) já šťasten byl bych kdyby v také chvíli(J5f) kdos mimojdoucí rolník kupec tulák(J5f) jenž třeba ani jména mého nezná(J5f) přistoupil ke mně ruce dal a řekl(J5f) Jsi básníkem já vím to muži bědný(J5f) V polnici zvučnou třeskně ano zase slovo(J6f) přibylo tedy Jaký muž ten Horac(J5f) I Augustovi doved odmítnouti(J5f) hlásati chválu jeho ve svých ódách(J5f) A když i chvilku pýchy mám vždyť mívám(J5f) též chvíle někdy kdy se jasně zdá mi(J5f) že mince moje není kovem všedním(J5f) jakmile pomním veršů Horacových(J5f) hned moje vlastní sestárnou a zšednou(J5f) a plaše skrčí se před verši jeho(J5f) Dnů našich duše dýchá v práci jeho(J5f) co já se v zapadlý věk stále nořím(J5f) a chtěje z něho vyvážiti poklad(J5f) ztracených ctností příkladů a skutků(J5f) pro dnešní čas jenž chabé lidi rodí(J5f) jen tonu klesaje vždy hlouběj ke dnu(J5f) A Bucolica moje přec jen napsal(J5f) Theokrit lépe s tím slepým starcem(J5f) jenž opěval svět hrdin Olymp bohů(J5f) zápasím marně Jaký poklid kolem(J5f) Hle moře modrostí svou předčit touží(J5f) oblohy klenbu Zlatý úsměv leží(J5f) na zahradách a nivách na vinicích(J5f) jež po Vesuvu bocích vystupují(J5f) Polnice zvučná opodál třeskem troubila hrozným(H6f) Konečně Tedy zase hexametr(J5f) A špatný není To se přímo slyší(J5f) troubila vskutku polnice tak výskne(J5f) A verš ten není věru jedním z horších(J5f) jež napsal jsem to doznati si mohu(J5f) Ennius pravda podobnou má řádku(J5f) Polnicí zvučnou potom taratantara troubil(J6f) však zde se polnice až příliš slyší(J5f) pak líp už trubače si zavolati(J5f) a přikázat mu aby na šest taktů(J5f) v polnici zadul až sem předčitatel(J5f) ve čtení dojde a dá pokyn rukou(J5f) Ničeho příliš proto spokojím se(J5f) svým hexametrem v této prostší formě(J5f) Mé dílo přece jenom valně roste(J5f) Ó naděje vy snové lidí bdících(J5f) zda vyplníte se mi v kvapném žití(J5f) Zda budu moci svinout spokojeně(J5f) poslední list své práce dokonané(J5f) Ah spokojeně Verš jejž teď jsem napsal(J5f) zavrhnu zítra budu hledat jiný(J5f) můj trudný osud A přec rád bych složil(J5f) hotové dílo k nohoum Augustovým(J5f) jejž po bozích ctím nejvíc na tom světě(J5f) A dílo jež by hodno bylo jeho(J5f) a hodno nadějí všech dobrých lidí(J5f) jež čekají je Ostatně ten Horac(J5f) tak neměl jednat vůči Augustovi(J5f) Má dosti příčin býti vděčným jemu(J5f) jak já jak jiní jak Řím a svět celý(J5f) A pokud trocha žití bude vězet(J5f) v mém slabém těle žehnati chci vděčně(J5f) životu toho vznešeného muže(J5f) I ten můj klid zde žití bezstarostné(J5f) jsou darem jeho Všem nám vrátil zdraví(J5f) Zločinná bláznovství těch děsných válek(J5f) jež obcí zmítala kdys za Maria(J5f) a Sully Cinny Pompeja a Bruta(J5f) nemocí byla Zdraví vrátil Římu(J5f) a Římem světu Přičinlivý rolník(J5f) osije pole v důvěře neb žádná(J5f) loupežná ruka už ho nepřipraví(J5f) o zlaté plody klidné práce jeho(J5f) A kupec v míru bere se v kraj dálný(J5f) a v míru vrací se a v míru tráví(J5f) s rodinou svou zisk svého přičinění(J5f) Polnice nebudí víc muže ze snů(J5f) jen kohout zpěvem volá je zas k práci(J5f) a mladí zase ukládají staré(J5f) po žití cestě k odpočinku v hrobě(J5f) a ne jak zloba časů dřív to nesla(J5f) že otec hrobníkem byl synů svojich(J5f) Hruď matek nesvírá víc bolest předtuch(J5f) při popatření na kvetoucí dítky(J5f) ne pro meč rostou pro strádání vojny(J5f) a předčasný hrob v smutných cizích krajích(J5f) A tohle vše že nevěděl by Horac(J5f) Vždyť musí vidět proč smí píti v míru(J5f) falernské víno proč smí volnou nohou(J5f) zem tepati a objímati v blahu(J5f) Lalage svoji Proč ta pýcha tedy(J5f) Najde li Aeneis má jedenkráte(J5f) přijetí libé v očích Augustových(J5f) pak odměněn jsem za své hoře dosti(J5f) A věru dobře zní ten hexametr(J5f) Polnice zvučná opodál třeskem troubila hrozným(H6f)

Patří do shluku

římský, řím, papež, athena, caesar, cicero, císař, gregor, heinrich, papežův

57. báseň z celkových 402

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXXI. FRÀ DOLCINO. (Jaroslav Vrchlický)
  2. VELEHRADSKÉ MOTIVY. (Ferdinand Tomek)
  3. OBRAZ VENUŠE. (Josef Svatopluk Machar)
  4. None (František Táborský)
  5. VEČER MARKA AURELIA VE VINDOBONĚ. (Josef Svatopluk Machar)
  6. 136. Aganippe, Pimpla nechutnala (Jan Kollár)
  7. POLEMON. (Josef Svatopluk Machar)
  8. ZLOMKY TRAGEDIE (Otokar Fischer)
  9. PETRONIUS. (Josef Svatopluk Machar)
  10. GOLGOTA. (Otakar Theer)