TIBERIUS.

Josef Svatopluk Machar

Hle, tolik světla a přec nelze vidět, jaká to duše... Stín jde dějinami a člověka, jenž vrhal jej, zřít nelze. Vlád světem – jsa jak žebrák opuštěný. Byl sycen lichocením – které prohled. Opovrh lidstvem – povrhaje sebou. Svou duši zničil, když ji osekali radosti žití lidské kreatury, a proto zničil ji, že živ chtěl zůstat, a proto zůstat, by se usmívat moh nad podlým živořením duší jiných. A shas jak hasne osamělé světlo, jež v noci hořelo, však nesvítilo. Tu psi, již lízali sled nohy jeho, na jeho památku se s pěnou vrhli, psím způsobem ji rvouce v hlučném křiku. Plebejské mozky rozžehly své lampy, by mohly změřiti a zvážiti jej na vahách počtářů a chytrých kupců. A Tacitus pak chtěje zachytiti podobu jeho duše zavražděné, tak dal se lapit kouzlem malování, že jenom obraz místo duše žije. Je světlo kolem... On je stále v temnu... záhada... dohad... Stín jde dějinami, však člověka, jenž vrhal jej, zřít nelze.

Patří do shluku

francie, veličenstvo, napoleon, tuilerie, císař, revoluce, bourbon, paříž, rus, robespierre

492. báseň z celkových 535

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. OSUD (František Gellner)
  2. SAVELIJ (Josef Svatopluk Machar)
  3. VLÁDA TMY. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  4. REVOLUCE. (Josef Svatopluk Machar)
  5. Napoleon. (Josef Svatopluk Machar)
  6. VŠECKO ŘÍCI. (Josef Svatopluk Machar)
  7. SPLYNUTÍ DUŠÍ. (Josef Svatopluk Machar)
  8. VII. VLASY. (Josef Svatopluk Machar)
  9. PŘED PORTRÉTEM EMILA VERHAERENA (Viktor Dyk)
  10. BISMARCK. (Josef Svatopluk Machar)