SIMEON STYLITES.

Josef Svatopluk Machar

kolik roků?... Pane Jesu Kriste, kolik roků ve střídání časů zde čekaje dlím na tom sloupě šedém? maso vyschlo, jsem jen kostrou černou, v níž život pouze tím, že toužím, kmitá. Vlašťovka ondy hnízdo zrobila si v podpaží mojím. Žiji bez pohybu, a jen vousy, jež jsou šatem mojím, rostouce splývají kams dolů k zemi. oči prach oslepil, dešťů vzteky, pal sluneční, much drobných valné roje a slzy hoře, že žít ještě musím. kolik roků?... Nevím, nečítal jsem ni zim ni vesena jak dlouho ještě? Kdy odhodit smím smrduté to tělo, ten hnůj, zkad květina duše roste? Kdy smí se bezcenný ten kvítek složit pod nohy Tvoje, aby vstouply na něj a tknutím svým jej hojně odměnily za života trest, žáry snů a touhy? Nebeský Pane, jak po ostří nože po Tvých svatých přikázáních kráčel. Byl pastýřem jsemale byl jsem věru? Či je to mátohou snů z dávné doby? mnichem bylči je to sněním také? I na nivách i ve tmě jeskyně své stále cítil, jak jsi vzdálen, Pane, i našel jsem si místo, kde teď stojím, sloup nevelký, jejž pohan, dědic pekel, kdys zrobil asi; sloup ten hnaly vzhůru bědné ruce, se v posled vypjal nad domy lidí, semeniště hříchů, nad výdechy jich, jež jsou vzduchem pekla, nad přání jejich, které řetězy jsou, jimižto Satan přivazuje duše k dědictví ohně, trápení a síry a tak tu stojím valné roky, Pane, a čekám, čekám. Duše volá k Tobě v každičkém čase, v každičkém svém hnutí a v rosném chladu cítívá šum dálný, jak křídla andělů Tvých kol by spěla a Tebe nesla na svých duhách, Pane snad přece spokojen jsi s červem Svojím. Jen Tobě žil jsem. Že jsi tenkrát v ráji nad prvním hříchem v svatém rozhorlení odkázal lidem práci jako kletbu této kletby varoval se, Pane, a ruka se v žití netkla práce. Že druhou kletbou Svojí stih jsi ženu a osud její se nedotk ženy dost nešťasten losem těla toho, že ta, jež na svět přivedla je kdysi, též ženou byla. Že jsi poznamenal smrtelným hříchem každé lidské žití celé žití trápením je pouze, vězením černým, plným zoufalosti. Jak jíva žiji nebo oleandr, jenž čeká, kmen jeho podťat bude, a potom teprv květ svůj vydá. Smrti, proč váháš ještě? Čekáš na kyn Páně? Proč váhá Pán? Oh, odpusť, Jesu Kriste! Vždyť žár touhy spálí výčitky ty, jež vzdychajíce chtějí stoupat k Tobě z duše s prosbami a modlitbami. Ó pošli ji zaklepá jen v kostru, a duše moje, stále připravená, čeká u zavřených dvířek žití a na znamení to jak blesk a vichr vyletí vzhůru, že Tvůj anděl smrti nejrychlejším letem nepostačí...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

římský, řím, papež, athena, caesar, cicero, císař, gregor, heinrich, papežův

115. báseň z celkových 402

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. POD KRISTA MYSLBEKOVA. (Jaroslav Vrchlický)
  2. báseň bez názvu (František Táborský)
  3. VERGIL V KLÁŠTEŘE. (Josef Svatopluk Machar)
  4. VEČER MARKA AURELIA VE VINDOBONĚ. (Josef Svatopluk Machar)
  5. VELEHRADSKÉ MOTIVY. (Ferdinand Tomek)
  6. ALARICH. (Josef Svatopluk Machar)
  7. IMPERATOR AUGUSTUS FLAVIUS CLAUDIUS JULIANUS. (Josef Svatopluk Machar)
  8. Písně Ahasvera. (Antonín Koukl)
  9. Z DENÍKU Mlle DE T. (Josef Svatopluk Machar)
  10. LUTHER. (Josef Svatopluk Machar)