Když jara dech přírodu dřímající(Na)
v rej života rozmanitý vzruší(Na)
budí se robci celé věky spící(Na)
jimž vroucí touhy šlehají duší(Na)
Kolem nich tvorstvo v květu mladé síly(Na)
hlučně pučí a radostí jásá(Na)
a že oni dosud jen šíj chýlili(Na)
v zoufalosti srdce jejich drásá(Na)
A ještě musí chýliti ji dále(Na)
však dlouho ne dnes stejný svolal cit(Na)
všechny je z dolů z dílen k zkoušce malé(Na)
své příští jaro sobě zobrazit(Na)
A miliony bledých sester bratří(Na)
stejně zjařmených u všech národů(Na)
k stejnému cíli vzájemně se bratří(Na)
vydobýt práci sobě svobodu(Na)
Tož vítej Máji Odleskem jsi příští(Na)
vesny k níž zrak v naději zvedáme(Na)
Až led poroby zcela se roztříští(Na)
my v novém jaru též zaplesáme(Na)
slovač, slovensko, slovenský, tatry, kriváň, valaška, šuhaj, koliba, slovák, váh
344. báseň z celkových 447
Podobné básně
Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.
-
LÍPA.
(František Odvalil)
-
RŮŽE POVÁŽSKÁ.
(Adolf Heyduk)
-
* * * A stokrát sobě děls: Je třeba peruť svázat,
(Karel Nejč)
-
Společenská.
(Alois Vojtěch Šmilovský)
-
XXXIX. Jak spanilé to sourozenky,
(Vítězslav Hálek)
-
25. Dávno jsme již, mládí mého druhu,
(František Sušil)
-
Růže na Kriváni.
(Josef Václav Frič)
-
XXIX. Ach, což si panenky teskně žalovaly,
(Josef Kubelka)
-
104. Tu sem někdy první cítil radost,
(Jan Kollár)
-
Za dědinou stará jíva...
(Adolf Heyduk)