Z kajuty vyšel za časného rána(J5f)
a na vojáka nehled Angličana(J5f)
jenž poctu vzdával ani na pozdravy(J5f)
svým věrným neděkoval kynem hlavy(J5f)
šel pomalu jak choří lidé chodí(J5f)
až dostih přídy kolíbavé lodi(J5f)
a stanul Den je usmívavý svěží(J5f)
a chladný vítr nad mořem jenž běží(J5f)
mu pláštěm trhá je to plášť ten šedý(J5f)
jak u Walerloo měl jej naposledy(J5f)
Zelené vody přídou rozbrázděny(J5f)
se vzdouvají a rozstřikují v pěny(J5f)
a honí se a boky lodi bijí(J5f)
a výskají svou šumnou melodii(J5f)
jen letmo hled v ně důstojníka na to(J5f)
tu stojícího ptá se zda zem tato(J5f)
jež na východě z moře vystupuje(J5f)
jest Quessant Ano Sire tak břeh ten sluje(J5f)
toť Francie Zdvih k oku dalekohled(J5f)
a posílá jím upjatý svůj pohled(J5f)
k žlutavým břehům tedy Francie to(J5f)
jí s bohem navždy dává v chvíli této(J5f)
jí sultánce své nyní pokořené(J5f)
jí milence své nyní odtržené(J5f)
jí duši své své slávě a své pýše(J5f)
Loď letí plyne čas On zírá tiše(J5f)
a když se unaví mu ruka pravá(J5f)
on levou v službě vystřídat ji dává(J5f)
a když pak obě klesnou za chvilinku(J5f)
na záda založí je k odpočinku(J5f)
a okem prostým zírá za Francií(J5f)
On ví že sotva kdy už uvidí ji(J5f)
a ví že ji tu vidí naposledy(J5f)
Už poledne je Jako stěna bledý(J5f)
se důstojníka ptá zda je to v dáli(J5f)
Francie ještě Ne Sire mrak to malý(J5f)
Naklonil hlavu Od přídy se vracel(J5f)
krok nejistý jím náhle zapotácel(J5f)
však Bertrand je tu Ved jej do kajuty(J5f)
Šel tenké rty měl pevně uzamknuty(J5f)
a den ten nevyšel už(J3f)